Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

já věřím, že nejsem jediný, kdo prakticky kamkoli přijdu, slyším nářky na to, že máme v České republice velice složitý zaplevelený právní řád. Ono to je úplně jedno, jestli přijdete do školy, jestli přijdete do firmy nebo do nějakého sociálního ústavu nebo třeba na radnici, všude slyšíte, že jednu novelu střídá další novela, že v českém právním řádu se prakticky nedá vůbec vyznat a že ten stav je natolik složitý, že dokonce i právníci si najímají právníky, aby se v tom velmi nepřehledném prostředí mohli vůbec vyznat.

Proč o tom hovořím? Protože včera večer paní ministryně hovořila o tom, že v případě tohoto návrhu jde o drobnou novelu, která napravuje některé věci nebo spíše legislativní záležitosti. Pro ty z vás, kdo jste neměli čas věnovat se této sociální problematice, nebo jste to neotevřeli, tak mi dovolte, abych řekl, o čem to celé je.