Paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové,

dovolte mi, abych předložil své tři pozměňovací návrhy k návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 2021 a okomentoval je. Hned tedy na úvod bych se chtěl formálně přihlásit ke sněmovním dokumentům pod čísly 6992, 6991, což je obsahově totéž, ale v těch dvou případech pokaždé z jiného zdroje, a také k pozměňovacímu návrhu pod číslem 6993. A dovolím si tyto pozměňovací návrhy okomentovat. Nejprve ty dva, které jsou pod čísly 6992 a 6991 a které se týkají oblasti živého umění.

Chtěl bych úvodem konstatovat, že toto téma, tzn. kulturní služby, podpora živého umění, je v současné době téma velice naléhavé a velmi ostře sledované. Souvisí samozřejmě s tím, jakým způsobem dopadla covidová krize na oblast kultury. A já ten svůj pozměňovací návrh chci směřovat ke dvěma konkrétním výdajovým okruhům v rozpočtu Ministerstva kultury a to je Program státní podpory profesionálních divadel a profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů a výdajový okruh kulturní aktivity. Téma státní podpory pro regionální kulturní instituce je téma, které se vlastně řeší už mnoho let. Ten program byl vytvořen v roce 2003. Od samého počátku jej doprovází debata o jeho výši resp. o tom, že nikdy nebyl alokován v dostatečné míře tak, aby v kontextu kulturních služeb, které zajišťují samosprávy v České republice, měl výši, která by odpovídala závažnosti toho tématu.

Opakovaně na tuto problematiku upozorňují jednak profesní asociace, zmínil bych zde především Asociaci profesionálních divadel, ale také na ni upozorňují samosprávy samotné. Mimochodem v letošním roce oslovily samosprávy v České republice prostřednictvím dopisu pana předsedy Svazu měst a obcí České republiky jak pana ministra kultury Zaorálka, tak i předsedy poslaneckých klubů, protože ta situace už je opravdu vážná a dochází k tomu, že samosprávy v současné době čelí zcela reálnému riziku nedostatku finančních prostředků na zajištění kulturních služeb ve svých městech a týká se to samozřejmě i krajů.

Kontext této diskuse dlouhodobě postavený na tom, že stát není schopen vyřešit vícezdrojové financování, byť se o něm stále hovoří a je stále zakotvováno do strategických dokumentů státu, například na právě končící státní kulturní politiku. Nedošlo zatím dostatečného sluchu z pohledu státu k tomu, co samosprávy dlouhodobě říkají, tedy to, že řada jejich kulturních institucí plní veřejné služby, které mají výrazně nadlokální nebo nadregionální rozměr, a to, že se zatím nepodařilo, byť nějakým systémovým způsobem, jenom posunout na půdu Poslanecké sněmovny zákon o veřejných kulturních institucích, natož aby o něm Sněmovna reálně jednala, je bezpochyby neúspěch státních kulturních politik a představitelů Ministerstva kultury v uplynulých letech.