Myslím, že právě na tomto fóru nemusím nikoho přesvědčovat o významu vědy, výzkumu a technických oborů pro českou ekonomiku. Základem našeho hospodářství je průmysl. Hnací silou průmyslu jsou vědci a inženýři. Platilo to v 19. století, platilo to ve 20. století, platí to i ve století 21.

Za Rakouska-Uherska produkovaly české země 70% průmyslové výroby celého mocnářství. Díky průmyslu jsme za 1. republiky patřili mezi desítku nejbohatších a nejrozvinutějších zemí světa. A stále jsme v první desítce nejprůmyslovějších států.

Někteří říkají, že je to špatně. Že musíme snížit naši závislost na průmyslu. Že máme daleko více rozvíjet služby. Je to názor módní, je to názor moderní – a je to nápad špatný a mylný. Vím, že to víte. A já to vím také.

Poslední světová krize ukázala, že státy, které vsadily na služby či finanční operace, utrpěly daleko tvrdší úder a vzpamatovávaly se z něj déle než průmyslové Německo. Nebo i třeba průmyslová Česká republika. Je to vcelku logické, protože vždy, když splaskne nějaká virtuální bublina, tak se ukáže to, co je opravdu důležité. A to je schopnost produkovat reálné věci. Nikoli pouze generovat fiktivní operace či nabízet sofistikované služby, které jsou ovšem poměrně zbytné a v době krize se stávají tím prvním, co si lidé odpustí.

Problém opravdu není ve vysokém podílu průmyslu. Co ovšem problémem je či mohlo by být, je efektivita a kvalita. Problémem je vysoká energetická závislost výroby. Problémem je nízký podíl duševní práce a vysoký podíl materiálu ve výrobcích. Problémem je neschopnost nabídnout špičkové hi-tech výrobky, které obstojí ve světové konkurenci.