Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážený pane senátore, vážené dámy, vážení pánové, já budu také poměrně stručný. Ale také se mně dostala v posledních čtrnácti dnech do ruky řada podkladů, které poukazují na problematičnost tohoto zákona. Ještě kromě toho, co bylo již řečeno o malých obcích a těch malých subjektech, tak jenom upozorňuji - a zase to nekladu nikomu za vinu, on je to takový jakoby přirozený úřednický pokus, že dochází k mimořádnému posílení Ministerstva financí na úkor všech ostatních vládních úřadů včetně Úřadu vlády. Prostě najednou se Ministerstvo financí stává vrchním auditorem nad všemi ostatními a tím jediným, kdo bude rozhodovat o správnosti, či nesprávnosti. Já to pokládám za velmi nebezpečné. Už dnes jsme v situaci, že ministr financí je jako by stojící někde úplně mimo ostatní ministry, a teď nezáleží na tom, jak silně. I když jsme teď v několika vládách zažili, že to byl problém, protože byli extrémně silní ministři financí. Ale nezáleží jenom na tom, jak je silný ministr financí, ale že se fakticky dostal do pozice, kdy pro ostatní je nejenom určovatelem peněz - a není jím vláda jako celek, není jím premiér, ale je jím právě ministr financí - ale má se dostat tímto zákonem relativně jakoby nevinným i do pozice toho, kdo bude určovat, kdo je správně, či nesprávně utratil. Já to pokládám docela za nebezpečné i z hlediska jakoby obecné teorie vládnutí a dělby moci uvnitř té vlády. A myslím si, že i nad tímhle by bylo potřeba se před přijetím zákona o řízení a kontrole veřejných financí ještě zamyslet. Proto také doporučuji, abychom návrh zákona neschválili a nechali ho na příští volební období.