Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové. Skupina poslanců předkládá změnu ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Tento návrh zákona má jednu zvláštnost, a to, že se k němu vláda nevyjádřila, z čehož podle článku 44 Ústavy ČR platí, že souhlasí, jako právní fixe. Přesto bych řekl, že je poměrně nestandardní, že k novele ústavního zákona - ústavního zákona o bezpečnosti ČR se vláda nevyjádří, že nezaujme žádné stanovisko.

Předpokládám, že někdo z ministrů nám případně posléze takové stanovisko vlády, která říká - my nic, my muzikant - posléze osvětlí. Já bych chtěl jak k zrodu tohoto návrhu zákona, který sledujeme asi všichni poměrně intenzivně ve sdělovacích prostředcích, tak i k jeho konkrétnímu znění v té zpravodajské zprávě vyslovit několik, řekněme lehkých pochybností o tom, jestli ty formulace jsou opravdu takové, aby nám zajistily to, co je cílem tohoto návrhu. A to současně říkám, že já si myslím, že má existovat právo občanů držet a vlastnit zbraň. A naopak jsem lehce nervózní z toho, že z tohoto práva, které má být garantováno vlastně ten zákon dělá něco jako, že takto právo jakoby nějak je, ale důvodová zpráva ho pořád rozmělňuje a rozmělňuje a říká, ono je to vlastně jenom právo v rámci povinnosti bránit svoji zemi a podobné.

První pochybnost, kterou bych řekl, aniž bych chtěl zpochybňovat představu, že máme přijmout právo občanů bránit svou zemi a bránit sama sebe, je otázka, jestli toto ustanovení má být součástí zákona o bezpečnosti ČR nebo má-li být součástí Ústavy jako takové, resp. listiny základních a práv a svobod. Myslím, že to je věc, kterou budeme muset zásadním způsobem diskutovat na ústavněprávním výboru. Jedná-li se opravdu o princip, že každý občan má právo se bránit a když už to tedy kopírujeme, protože upřímně řečeno a v tom rozboru je to řečeno, jediná země, kterou známe ve světě, kde toto ustanovení v této podobě opravdu existuje, jsou Spojené státy, které ho tam dávaly z úplně jiných důvodů. Nejenom z důvodů tedy možnosti bránit sama sebe proti ostatním, ale také z pravomoci státu zřizovat milice a bránit se případně proti přílišné moci státu federálního. Myšleno Spojených států jako takových.

Takže tam si myslím, že musíme vyjasnit nejprve tuto otázku. Jedná se opravdu o to individuální právo občanů držet zbraň a moci se jí bránit, pokud jsem napaden, ať už jsem napaden svým spoluobčanem nebo ať už jsem napaden představitelem jiného státu. A dobře víme, že nejenom v souvislosti s teroristickými hrozbami, ale asi si nikdo z nás nedokázal představit před deseti lety, že se 500 nebo 700 km od Prahy na Ukrajině budou po sobě lidé střílet palnými zbraněmi, a bude potřeba, aby byli vyzbrojeni, aby byli schopni se bránit.