Konečně jsem se dostal s řádnou přihláškou ke slovu, i když mě svrběl prst, minimálně padesátkrát se přihlásit na ty dvě minuty, ale nestačilo by mi to. Takže aspoň teď budu moci reagovat na některá vystoupení včetně toho materiálu samotného, protože řada vystoupení se s tím materiálem zcela míjela.

Začnu od pana předsedy Faltýnka, který sem akorát přichází. Ano, my jsme velmi bojovali za to, aby zastropování - pro ty z vás, kteří se v té problematice neorientují, to znamená - řeknu - omezení získávání podpor - nebylo stanoveno podle velikosti farem. Za to jsme velmi bojovali, protože chceme rovné podmínky pro všechny, bez ohledu na to, jestli je někdo velký či malý. My chceme nastavit takové podmínky, které budou pomáhat všem a nebudou tam činěny výjimky a rozdíly. A to je to, k čemu my dneska vlastně tímhle materiálem dílem spějeme. A já pak řeknu, proč. A proto také ten materiál podpořit nemůžeme.

Tehdy jsme byli ve stejných podmínkách pro všechny na stejné lodi. Pan kolega Urban se tady ptal velmi správně, co je vlastně příčinou. Protože v té příčině můžeme hledat důsledky a důvody toho, proč jsme a kde jsme. Dílem je to nadprodukce. Protože když tady pan kolega Kováčik mluvil o tom úbytku masného skotu apod., tak zapomněl připomenout, že prostě z hlediska spotřeby v České republice máme více hovězího, než potřebujeme, máme více mléka, produkujeme více mléka, než spotřebujeme. U zemědělství je tohle zvláštní kategorie, v okamžiku, kdy je nadprodukce, tak je to paradoxně pro zemědělce horší, než když je nedostatek, protože potom tou cenou to doženu, tu ztrátu. Ale v okamžiku, kdy produkuji víc, mám problémy s vysokými náklady, tak se dostávám do těch nůžek, které mě svírají čím dál tím víc, a najít z toho cestu, je složité. Podotýkám, pokud bychom chtěli být opravdu objektivní, tak zemědělství si v podstatě chrání každá vyspělá země na světě. Hledá způsoby, jak si zemědělství ošetřit, protože to má něco společného s potravinami, s potravinovou soběstačností atd., ale je otázka, jak se ten systém nastaví, míry byrokracie, míry protekcionalismu apod. A mám pocit, že tam už se pohybujeme někde, kde se pohybovat prostě nemáme. Jistou míru ochrany si každé národní - řeknu - zemědělství zaslouží, protože jsme na něm životně závislí. A týká se to nejen těch potravin, vody, životního prostředí, všeho, co s tím souvisí - máme tu rozumnou míru hledat a máme ji hledat v tom, abychom dělali systém - aspoň z mého pohledu - co možná nejjednodušší. Bude-li jednoduchý, bude průhledný, budou mu všichni rozumět, bude dlouhodobý atd., a nebudeme dělat urychlené kroky, které vlastně vnášejí zmatek do celého systému.