Onehdá jsem četl v příloze Lidových novin úvahu o možných scénářích dalšího vývoje v národnostně složitém Rusku. Četlo se to docela dobře neb konec byl nadějný, úprk dalších národů a národností k nezávislosti na Moskvě.  Mám rád dobré konce. To víte, věk.

A co u nás? Jaké mohou být možné scénáře dalšího vývoje v Česku? Tady se příliš optimismu nenabízí. Co třeba toto? Prezidentská kampaň ukazuje ostrou bipolaritu společnosti, spojenou s narůstající agresivitou a nevraživostí. Představme si, že důvěřivá část společnosti, třeba ta, co dá na radu poslance Výborného a místo utváření vlastního názoru prostřednictvím četby médií oslovsky poslechne rady vyvolených, vyzdvihne do prezidentského křesla generálského. Přijde konečně uklidnění? Nikoliv.

Neschopná vláda Národní fronty Spolu nedokáže zabránit prohlubující se ekonomické krizi. Vysoká inflace bude dále snižovat hodnotu úspor. Poroste chudoba a zadlužení země. Lidé budou stále častěji vycházet k protestním hladovým pochodům. Nezůstane už jen u pokojných demonstrací. Výsledkem masových protestů budou vymlácené výlohy a drancování supermarketů a hypermarketů. Obliba vlády bude na minimu, jejími voliči zůstanou jen lidé s příslušnou stranickou průkazkou a dosazení státní úředníci.