Koupili zajíce v pytli a teď kroutí očima nad ekonomickými nesrovnalostmi. Pardubická radnice vynaložila 10 milionů Kč za většinový podíl v profesionálním hokejovém klubu a zírá, jakým způsobem se možná hospodařilo s tzv. penězi na podporu mládeže. Jak? Nechci předbíhat výsledky kontroly, ale chyby v účetnictví naznačují, že mládež ostrouhala a peníze skončily někde jinde.

Nevím, zda se jedná o případ ojedinělý, ale jelikož jako člen Komise pro školství a sport na židenické radnici jsem se několikrát účastnil přerozdělování skromných zdrojů dotačních programů na podporu mládeže a tělovýchovy, považuji výše uvedený případ za nedůstojný a odstrašující. Na jedné straně horko těžko rozdělujeme tisíce a desetitisíce dětem a mládeži, na druhé straně jsou za miliony z veřejných zdrojů kupovány a zachraňovány profesionální kluby.

Zásadně a opětovně nesouhlasím se současným způsobem financování a podporou sportovního dění z veřejných zdrojů. Jestliže si profesionální klub může dovolit koupit za 100 milionů korun průměrného fotbalistu, pak musí mít i na to, aby byl schopen financovat nejen svůj provoz, ale veškeré své mládežnické zázemí. Dříve byly sportovní kluby pyšné na odchovance z vlastní líhně, dnes rozhazují peníze na nákupy všemožných exotů ze zahraničí, kteří většinou dříve než se stačí jenom trošku rozkoukat a pochopit co mají hrát, míří zase bez většího zájmu fanoušků na další štaci do jiného klubu. A pro naše mladé není místo ani peníze.