Pálení rohů nosorožců v královodvorské zoologické zahradě mi připadá jako mimořádně hloupý nápad na úrovni nepodařené akce skupiny ekologických aktivistů. Jde o ničení hodnot, které lidská společnost nevytvořila a se kterými by měl jejich správce umět hospodařit ku prospěchu díla jemu svěřeného a nikoliv způsobovat jejich destrukci. K čemu taková a jí podobné maškarády vedou? Pomohou snad zvýšení počtu ohrožených nosorožců ve volné přírodě? Pomohou ke snížení poptávky po produktech z nosorožčích rohů? Sníží se zájem nelegálních lovců o odlov nosorožce? Můj názor je, že nikoliv. Problémem totiž není existence nosorožčích rohů. Problémem je nevzdělanost a z ní vyplývající fetišizmus a pověrčivost lidí v mnoha částech světa. Bojujme proti nevzdělanosti a vytvářejme podmínky pro její snížení místo pálení produktů milionových hodnot.

Ostatně, královedvorská zahrada by se měla místo podobných teatrálních kousků spíše věnovat svému chovatelskému programu a učinit opatření, aby nedocházelo k takovým chybám jako při úhynu mladého hrocha v srpnu tohoto roku. Sám jsem byl nezřídka svědkem těžkých bojů těchto těžkotonážních zápasníků na mnoha jezerech a řekách jejich domoviny a vím, že mladé a menší kusy to často nemají jednoduché. Divil jsem se proto, že zahrada s takovou tradicí v chovu afrických zvířat připustila, aby se něco podobného stalo v jejích prostorách. Předpokládám, že při pečlivější úvaze a šikovnějším managementu se dalo zbytečné ztrátě předejít.