Nejprve bych však ráda věnovala pár řádků rodičům a nejširší veřejnosti. Chci se totiž pokusit vyvrátit jeden mýtus, který se září co září objevuje jako bumerang. Kantoři opravdu NEMAJÍ dva měsíce placeného volna, ačkoliv vám to řekne kdekdo. Prázdniny jsou věnovány administrativě,dalšímu vzdělávání, mnohdy i změnám školních vzdělávacím programů. Neplatí přitom další oblíbený mýtus, že přípravy udělá kantor na začátku svého učitelského působení, a pak s nimi vystačí až do důchodu. Kdyby tomu tak bylo, učily by se naše děti o výstřelu z Aurory, pracovat s disketou a mezi planety by spadalo Pluto... Vezmeme-li to kolem a kolem, má učitel toho volna zhruba měsíc – tedy o nic víc, než má normální zaměstnanec.

A nyní už pár slov k mým kolegům, kteří opět nastupují sice často úžasný a vždy smysluplný, ale dlouhý a občas vyčerpávající maraton za katedrou.

Těch změn, které se vás učitelů dotknou, bude přitom letos docela dost. Projevuje se opět velmi nešťastná demografická struktura české společnosti, přinášející silné ročníky každých 20 let. Děti „Husákových dětí“ tak začínají zaplavovat první třídy, zatímco první ročníky středních škol začínají být poloprázdné. To, že školství tyhle změny zvládne, stejně jako zvládlo zavádění státních maturit není zásluhou nás politiků - jakkoliv máme řadu příkladů, jak dobrý ministr pomůže a špatný uškodí.

Je to právě zásluha vás učitelů, díky nimž si tato země udržuje jistou úroveň vzdělanosti. Ano, můžete namítat, že nás nedávno překvapily testy PISA a potýkáme se s řadou objektivních problémů. A budete mít pravdu. Ale navzdory tomu, jak je školství podfinancované a jací diletanti ho v minulosti leckdy řídili (nechci je jmenovat, určitě si je vybavíte sami), jde o pomalý sestup, který – pokud ho začneme řešit teď, nebude představovat až tak závažný problém, jak by se mohlo zdát.