Článek byl převzat z Profilu JUDr. Vladimíra Bondarenková, D.E.A., MBA - Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď? Už podruhé.

Za Sametové revoluce jsme cinkali na náměstí klíči. Tedy já jsem se kvůli věku byla jen letmo podívat a prozkoumat. Ostatně technika obcházení náměstí při demonstraci je pořád skvělá. Nejsem ráda uvnitř davu, kdy o sobě už nemůžete samostatně rozhodovat. Ale na chvíli …

Víc svobody – můžeme si ji vzít – moc leží na ulici a ve volebních urnách

Takže hlavní důvody změny režimu byly získat víc svobody. Nesmělo se do té doby jezdit přes hranice, ani přes ty uvnitř RVHP. Získat víc svobody projevu, svobody shromažďovací, svobody vyznání. To byly hlavní cíle. Aspoň v mém okruhu. A pak tu byly vágní naděje na nákup zboží ze Západu, získání lepší životní úrovně. A někdo si nepředstavoval vůbec nic, jen se nechal strhnout děním. Také tím, že v okolních státech RVHP už změny proběhly. My jsme byli jednou z posledních zemí, kde ke změně režimu došlo. Protože nám toho až na nějaké ty občanské svobody moc nechybělo. Ale to jsme pochopili až o mnoho desetiletí zpětně.