Večerní sledování zpráv v posledních dnech by mohlo mít titulek Stranger Things. Občas váhám, jestli to celé není blbý vtip.
Tak ne. Jedno je jisté. Věci jsou v pohybu. A tak trošku mimo koleje. Svět vykolejil.
Kvákání našich nových vládních představitelů by se dalo asi normálně přejít jako absurdní, odsouzeníhodné a občas trapné, kdyby svět kolem nebyl podobně mimo mísu.
Amerika se rozhodla upevňovat postavení již ne jako strážce západních hodnot, ale občas jako neurvalý pubertální soused. Hodila by se mi vaše lavička, tak si ji vezmu, jsem přeci větší.
Soused na ní sice pořád někoho mydlil, štval tím všechny a všem se tak trošku uleví, že už nebude. Ale každého stejně napadne, co až se mu bude hodit ta moje… Dánská premiérka teď má tuhle obavu dle všeho velmi legitimně.
Do toho celý svět sleduje nekonečný válečný ohňostroj, který si jeden ruský paša pouští na cizí zahradě. Vždy, když za ním někdo přijde, že už by toho mohl nechat, bouchne tam další a dokud nedostane celej barák souseda i s zahradou a garáží, bude si bouchat dál. No, ať si ho vezme, křičí půlka ulice a další tleskají, jak je to odvážné, dyť co je nám po tom, my se máme dobře. Že z toho baráku může pak klíďo píďo ovládat vstup do celé ulice a taky si může ty petardy házet přes plot, to teď nikdo řešit nechce. Chceme se mít v našich baráčkách dobře, hejkal dav. Budeme se zajímat jen o nás! A v televizi se večer mrkneme, jak si jiný rudý paša hraje kolem ostrova. To se nás totiž taky netýká, protože máme tu hospodářskou vizi a bude zas líp a na ostrov jezdit nechceme.
Lavička, barák, ostrov, … každý si může vzít to, co chce? Nebo jen ti velcí? A my? Taky si budeme něco brát? Nebo si někdo vezme nás? Možná není nutno. Teplo a smrádeček nás zabije samo …
To je taky příběh jak z hvězdných válek
- místo silných státních institucí, které by mohly čelit politickému tlaku a složité době, má být zákonem o státní službě umožněno, že s každou politickou reprezentací proběhne čistka.
Úředníku, poslouchej, nebo nezůstaneš. Vždyť kdo by měl rád úředníky, ne asi?
- místo strategické komunikace základních hodnot země, které by umožnily národu stát při sobě v době vykolejených dějin, tu máme silné sliby o tom, co všechno dostaneme z rozpočtu.
Všechno. Prý odpovědně. Ne asi.
- těm, co zaleží na hodnotách, mohli by kritizovat, protože je zajímá svět za plotem vlastní zahrádky, těm nejen že nepoděkujeme, ale dáme je na pranýř - fuj ty neziskovko a pryč s tebou.
Vládneme, nekecej nám do toho.
- místo respektu v zahraničí, máme zvednuté obočí zahraničních partnerů nad kýblem vylitého hnusu. Ale mluvil jen ke svým voličům … a ostatní to slyšeli omylem
- a aby bylo super trapno, pojďme popřít výsledky vyšetřování zahraničního terorismu a zpochybnit výsledky práce tajných služeb. Au!
- Sorry, zapomněla jsem to o pokoře, kterou mají projevit rodiče zavražděných a unesených dětí, znásilněné ženy a vdovy ukrajinských vojáků. Tvl!
Zkusíme v tom najít nějaká pravidla? Co můžeme udělat každý z nás? Jak se v tom vyznat? Jak dál věřit, že pravidla, dobro a slušnost platí?
Slyšíte to ticho? To je to, když ti slušní a srdcaři překvapeni nehorázností mlčí a čučí. Ty taky?
Takový ten efekt gaunera ve třídě. Než se všichni rozkoukali, zas dostali nožku, ránu do boku a počmáral jim sešit.
Budíček! Gauner ve třídě zůstane, nic naplat. Ale trošku mu zavařit můžeme, ne? Třeba tím, že se nerozdělíme. Třeba tím, že si pomůžeme mezi sebou a ozveme se? Jak? Stačí: “NE!”
Nahlas a zřetelně. Nejen v první lavici ale i tam úplně vzadu, v té vísce pod horami …
Národ nedělá vláda. Národ dělá soudržnost, společné hodnoty, které spojují minulost s budoucností. Národu - ano i té svrchované zemi, co mají ve vládním prohlášení - můžou dělat ostudu vládní představitelé.
A apatie je smrt! (Yoda)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je svět vykolejený?
