Zdravotnická záchranná služba si prošla dlouhým vývojem. Dnes máme v ČR 14 originálních, krajem zřizovaných a podle toho i politicky zabarvených, různě podfinancovaných a navzájem téměř nespolupracujících záchranek. Výše jejich financování se odvíjí od politické vůle představitelů krajů, což se přímo odráží ve vozovém parku, množství a kvalitě zdravotnického materiálu atd. Záchranky jsou politicky někde řízeny náměstkem hejtmana pro zdravotnictví (např. Olomoucký kraj) a někde třeba přímo hejtmanem, cestou krajského zdravotního odboru (zdravotním radou). Samotná záchranka je pak řízena ředitelem. Někde to je, či byl záchranář - nelékař, inženýr, právník či lékař různé atestace a erudice a ten kolem sebe má různý počet náměstků. Byla snaha, aby se jednotliví ředitelé krajských záchranek spolu alespoň občas poradili, a tak vzniklo dobrovolné seskupení v podobě Asociace zdravotnických záchranných služeb. Ředitelé však samozřejmě musí poslouchat své krajské zřizovatele podle přísloví "čí chleba jíš, toho píseň zpívej".

V současné době jsou výjezdové týmy řízeny ze 14-ti zdravotnických operačních středisek. I zde pracují lidé (operátoři, dispečeři) různých úrovní erudice a v různých počtech. Záchranky využívají rozdílný hardware a software, který se liší ve své spolehlivosti a uživatelské přívětivosti. Dnes se nedokážou zdravotnické záchranné služby ani jednotně bavit na stejné radiové frekvenci. A co teprve komunikovat s policí a hasiči v místě zásahu samotném. Bez spojení není velení!

Současné výjezdové týmy se liší kraj od kraje, a to z mnoha příčin. Tou nejaktuálnější je nedostatek lékařů v posádkách. Liší se i hustota posádek na počet obyvatel, a tím i dojezdové časy k pacientovi, které jsou stanoveny zákonem, ale ne všude dodržovány.

Naprosto se mění tzv. rendez-vous posádky. Ty byly dříve plnohodnotné složené z řidiče, záchranáře a lékaře a byly vysílány k pacientovi jako první. Následně došlo ke změně. Nyní jsou až k dojezdu vysílány posádky bez lékaře, tedy mění se systém na rendez-vous „naruby“ a v poslední době to již často není ani plnohodnotná posádka, ale posádka jen s lékařem a záchranářem, který sanitní vozidlo i sám řídí. Přitom je často zřizovatelem vyvíjen tlak, aby se navyšovaly počty výjezdů a získávalo se tak více finančních prostředků od zdravotních pojišťoven. Díky tomu se vozí i pacienti s neurgentními, život neohrožujícími zdravotními potížemi, a tím jsou zahlcovány urgentní příjmy nemocnic a zdravotní péče se tak zbytečně prodražuje.

Zdravotnické záchranné služby jednotlivých krajů mají stanovené rozdílné pracovní postupy při spolupráci s městskou i státní policii při řešení tzv. společenských indikací, tedy při řešení lidí pod vlivem alkoholu. Zde se jedná téměř o lidovou tvořivost.