Děkuji. Ve své faktické bych chtěl reagovat na mou předřečníci, která kritizovala, co se v té televizi děje. Myslím, že jste to zažili pravděpodobně všichni. Přijde redaktor, dává vám otázku. Proč za vámi přijde? Pravděpodobně chce znát vaši odpověď. Ta otázka je položena a následuje to, že začnete vykládat tedy svůj názor, ale v tento moment se to nehodí do krámu. Co se stane? Jste přerušeni. Jinými slovy, vy jste neodpověděli tak, jak si to představoval ten dotyčný redaktor. Toto se děje opakovaně a vy vlastně odcházíte s tím, že vlastně oni o mě stáli, ale nechtěli mě nechat hovořit.

Já nevím, kdo ty redaktory učí, jakou navštěvují školu nebo jaký mají kodex. Když se podívá člověk do zahraničí, pravděpodobně je dotázán, něco řekne a lid, který to poslouchá, si udělá názor. Tady asi není žádná jiná rada, než říct. Ještě jednou mi, pane redaktore, do toho skočíte, tak já odejdu. Vždyť vy jste chtěl mě a já jsem vám chtěl něco povědět, ale vy jste mi to znemožnil. Ale my se chováme tak, že pokračujeme a snažíme se trpělivě odpovídat a ten redaktor si z nás dělá dobrý den.