Ať už byl nebo nebyl poúnorový režim nakloněn ústupkům a kompromisům k věcím, které střežil ať už z ohledu na svou vrchnost v Moskvě nebo i z obav o vlastní přežití, patřila také otázka případné obnovy činnosti třetí socialistické strany. Snaha, kterou vyvinuli komunističtí ideologové v první polovině padesátých let o vymazání sociální demokracie z historického povědomí československé společnosti padesátých až osmdesátých let, byla v mnohém úspěšná. Ne však zcela.

Stále tu zůstávaly stovky a tisíce předních sociálních demokratů a jejich utrpení ve vězeních a výslechových kancelářích tajné státní poúnorové policie. Zcela spolehliví nebyli ani ti, kteří se „sloučili“. A povědomí o tom, že jednou z klíčových páteří prvorepublikové československé demokracie byla i strana lidí z Lidového domu, žilo rovněž mimo poúnorové sociálně demokratické prostředí. Čtvrtá obnova strany v průběhu roku Pražského jara stejně jako její pro normalizační režim tolik nepohodlné stoleté jubileum o deset let později a silná sociálně demokratická složka disentu právě tak jako neustávající činnost exilové strany naznačovaly, že čeští a slovenští sociální demokraté zůstávají byť i poněkud konspirativně působící součástí československého diskurzu. Už proto, že se komunistickému režimu nikdy nepodařilo zcela zničit ideovou a hodnotovou orientaci, na jejímž základě české sociálně demokratické hnutí začalo působit ještě před svým založením v prostorách břevnovského hostince U Kaštanu.

Pomyslným klíčem, který bránil zlomení dobových režimních frází o rozbití jednoty dělnické třídy, se stal v druhé polovině osmdesátých let duch Reykjavíku a Malty. Přesvědčení ruského státníka Gorbačova o potřebě demokratizace sovětského vnějšího i vnitřního impéria, silně ovlivněné jeho osobní zkušeností ze srpnových událostí osmašedesátého roku, lámalo klid a jistotu normalizačního režimu zprvu ještě Husákova a následně Jakešova. Odkaz Zdeňka Bechyně, Josefa Veverky, Josefa Munzara, Jaroslava Kohouta a mnoha dalších začal v těchto měnících se poměrech nabývat na smysluplnosti.