ČSSD: Legenda se vrátila

11.11.2014 15:20 | Zprávy

Před šedesáti šesti roky byla tehdejšími komunisty násilně a zákeřně ukončena činnost a existence Československé sociální demokracie na území tehdejšího státu Čechů a Slováků.

ČSSD: Legenda se vrátila
Foto: Hans Štembera
Popisek: ČSSD, ilustrační foto

Ať už byl nebo nebyl poúnorový režim nakloněn ústupkům a kompromisům k věcím, které střežil ať už z ohledu na svou vrchnost v Moskvě nebo i z obav o vlastní přežití, patřila také otázka případné obnovy činnosti třetí socialistické strany. Snaha, kterou vyvinuli komunističtí ideologové v první polovině padesátých let o vymazání sociální demokracie z historického povědomí československé společnosti padesátých až osmdesátých let, byla v mnohém úspěšná. Ne však zcela.

Stále tu zůstávaly stovky a tisíce předních sociálních demokratů a jejich utrpení ve vězeních a výslechových kancelářích tajné státní poúnorové policie. Zcela spolehliví nebyli ani ti, kteří se „sloučili“. A povědomí o tom, že jednou z klíčových páteří prvorepublikové československé demokracie byla i strana lidí z Lidového domu, žilo rovněž mimo poúnorové sociálně demokratické prostředí. Čtvrtá obnova strany v průběhu roku Pražského jara stejně jako její pro normalizační režim tolik nepohodlné stoleté jubileum o deset let později a silná sociálně demokratická složka disentu právě tak jako neustávající činnost exilové strany naznačovaly, že čeští a slovenští sociální demokraté zůstávají byť i poněkud konspirativně působící součástí československého diskurzu. Už proto, že se komunistickému režimu nikdy nepodařilo zcela zničit ideovou a hodnotovou orientaci, na jejímž základě české sociálně demokratické hnutí začalo působit ještě před svým založením v prostorách břevnovského hostince U Kaštanu.

Pomyslným klíčem, který bránil zlomení dobových režimních frází o rozbití jednoty dělnické třídy, se stal v druhé polovině osmdesátých let duch Reykjavíku a Malty. Přesvědčení ruského státníka Gorbačova o potřebě demokratizace sovětského vnějšího i vnitřního impéria, silně ovlivněné jeho osobní zkušeností ze srpnových událostí osmašedesátého roku, lámalo klid a jistotu normalizačního režimu zprvu ještě Husákova a následně Jakešova. Odkaz Zdeňka Bechyně, Josefa Veverky, Josefa Munzara, Jaroslava Kohouta a mnoha dalších začal v těchto měnících se poměrech nabývat na smysluplnosti.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: ČSSD

Jan Lipavský byl položen dotaz

Jedno mi není stále jasné

Vy si myslíte, že se Rusko pustí do křížku s NATO? A je nebo není pro nás NATO dostatečnou zárukou bezpečnosti?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Klán (KSČM): KoStraKoV na konci cesty aneb Pád Fialovy osvěty

6:03 Klán (KSČM): KoStraKoV na konci cesty aneb Pád Fialovy osvěty

Pod vedením Otakara Foltýna, přezdívaného podle zkratky funkce KoStraKoV, se mise proměnila v sérii …