Velká voda rozvířila nekonečné diskuze o podobě protipovodňových opatření, které by dokázaly účinně zmírnit katastrofální následky budoucích povodní. Na řece Opavě, kde se situace řadila k nejhorším (až 700-letá voda), se vlajkovou lodí protipovodňových opatření měla stát velká přehrada v Nových Heřminovech, jejíž výstavbou by došlo k zániku celé obce. Hrozbu megalomanské přehrady se podařilo zažehnat, když Vláda v roce 2008 schválila výstavbu „malé“ nádrže spolu s balíčkem dalších opatření. I výstavba menší přehrady však bude mít značné environmentální, sociální a především ekonomické důsledky. Náklady na realizaci opatření na horním toku řeky Opavy jsou odhadovány na 8 miliard korun (cenová úroveň roku 2007), nehledě na provozní náklady (desítky milionů korun ročně). Strana zelených odmítá výstavbu přehrady v Nových Heřminovech a jednoznačně preferuje přírodě blízká opatření. 

„Jsme přesvědčeni, že protipovodňová ochrana se dá ve 21. století řešit jinak, proto ve volné krajině jednoznačně preferujeme přírodě blízká opatření, nikoliv betonové přehrady za miliardy. Zatímco v řadě západních zemí se přehrady bourají a řekám se navrací původní ráz, u nás se stále plánují přehrady nové“ uvádí Michael Cestr, předseda moravskoslezských Zelených.

Územní studie obce Nové Heřminovy. Zdroj: Dokumentace EIA.

V řadě západních zemích, jako je Francie, Kanada či USA již řadu let přistupují k demolici protipovoďnových přehradních nádrží (např. na řece Loiře ve Francii) a řekám postupně navrací přírodní ráz. V mnoha městech a obcích, v oblastech mimo vlastní zástavbu, se také provádí revitalizace řek, která spočívá v nahrazení úzkých betonových koryt přírodním nábřežím či obnovou původních meandrů. V těchto místech je tak umožněn přirozený rozliv řeky prakticky bez jakýchkoliv škod na majetku. Rychle tekoucí voda v umělém korytu totiž dříve či později narazí na slabé místo (např. mosty), kde pak dochází k ucpání koryta a masivnímu rozlivu vody do zastavěné oblasti.