Chceme potvrdit pravost citovaného dokumentu, současně ale chceme odmítnout, že jeho zdrojem je Petiční výbor na podporu rodiny. Vždy jsme při informování veřejnosti brali ohledy na děti a nezveřejňovali detaily, přestože jsou ve prospěch rodiny a dokládají nepřijatelné praktiky norské sociální služby.

Pravdivost údajných výroků dětí neumíme ověřit, stejně jako je nemůže ověřit rodina, protože staršího syna nikdo už téměř dva roky neviděl. Letošní schůzky matky s mladším synem potvrdily přetrvávající mateřské pouto a interpretaci Komise považujeme za naprosto účelovou. Veškerá citovaná tvrzení pocházejí od pěstounů a úředníků Barnevernu a nebyla nijak ověřena.

Rodina je dlouhodobě v kontaktu s českými psychology, protože si je vědoma toho, že čtyřletá izolace dětí v norských rodinách napáchala na jejich duši nenapravitelné šrámy. Na návrat dětí se zodpovědně připravuje.

Pro připomenutí přikládáme seznam schůzek, které Barnevern matce za striktně stanovených podmínek umožnil. O autenticitě výpovědí staršího chlapce v rozsudku lze pochybovat mimo jiné proto, že téměř identické požadavky, jaké měl údajně mít on, na matku kladli úředníci Barnevernu od samotného začátku (žádné projevy citu, nezmiňovat Česko, neobjímat apod.)

Petiční výbor se neprodleně obrátí na MZV, aby prověřilo skutečný stav dětí. Máme vážné důvody k obavám o situaci zejména staršího z chlapců. Detaily z výše uvedených důvodů sdělovat nebudeme.