Pokud jde o naše vojáky – se ctí a s plným nasazením plní úkoly, které byly v politické i vojenské rovině dohodnuty v celé alianci států, které se dohodly na své kolektivní obraně a které byly následně nařízeny demokraticky zvolenými politiky. V této chvíli je zcela zásadním to, aby se pod vlivem politických postojů a pochopitelných emocí postupně nedostali do pozice jakési trestné výpravy, a naopak udrželi pozici těch, kteří bojují s globálním terorismem, vářou část jeho kapacit a zároveň chrání a pomáhají domácímu obyvatelstvu.
Dle mého názoru je evidentně nevyhnutelným a aktuálním úkolem politiků se v celé Afghánské záležitosti poctivě rozebrat - především pak na úrovni politické reprezentace NATO, samozřejmě s pozorným přihlédnutím k názorům vojenských odborníků – a možná by stálo přizvat i významné světové politiky „ve výslužbě“, kteří, jakoby zázrakem, po svém „osvobození“ od politického jha a takzvané politické korektnosti často zaujímají nezvykle otevřené názory a zaujímají mnohem racionálnější postoje, než když byli takříkajíc „u vesla“.
Nyní je úkolem politiků (můj osobní pohled na věc) posoudit – a buďme k sobě upřímní – veskrze neúspěšný přístup, politiku a vojenská řešení doposud uplatňovaná v Afghánistánu, v zemi, kde s šířením našeho civilizačního "dobra" neuspěl od dob Alexandra Makedonského NIKDY NIKDO. Pravděpodobně, pokud budou diskuse objektivní, bude nutné přiznat, že přes obrovské finanční prostředky a ztráty na životech všech vojáků a ozbrojenců zúčastněných stran, přes velké ztráty na civilním obyvatelstvu Tálibán znovu ovládá stíle větší a větší část území Afghánistánu - pro něj domácí, zcela „geneticky“ přirozené a pro boj velmi problematické území, navíc obývané hrdými lidmi, kteří bytostně nenávidí jakoukoliv cizí moc, kterou vnímá jen a pouze jako okupaci.
I přesto, s tímto vědomím, jsem proti jakémukoliv zkratkovitému a jednostrannému rozhodnutí z naší strany – nelze jen tak vzít nohy na ramena a nechat ostatní spojence takříkajíc "ve štychu". To se prostě mezi vojáky nedělá a dělat nesmí.
Ať už se díváme na NATO jakkoliv, z jakéhokoliv i ideologického úhlu pohledu, NATO je výsledkem jistých historických událostí, které se odehrávaly před 70 lety... Nyní je 21. století, svět se změnil a bude se měnit – a stejně tak, jako považuji za zcela legitimní požadovat reformu v mnoha ohledech evidentně paralyzované a „exitově“ se více a více zmítající EU, je stejně legitimní diskutovat o reformě NATO, o efektivitě rozhodovacích procesů v systému kolektivní obrany, o chybějící civilní obraně, ochraně obyčejných smrtelníků, kteří nepožívají výhod ochranek, pancéřových limuzín a opevněných úřadoven, o definici určení a působení kapacit NATO – tedy i s ohledem na jinou kvalitu ochrany a obrany vnější hranice EU (Schengenu), o roli rozporuplného Turecka atd. A jen pro úplnost dodávám – neříkám to poprvé a rozhodně ne šeptem.
A přestože jsme se dobrovolně stali členy NATO, že jsme součástí EU, jsme především stále Češi, národ který má svou zem, hranice, tradice, svou historii... a své jedinečné zkušenosti. A přežili jsme zde, uprostřed Evropy, téměř dva tisíce let, jako národ, přestože už jsme měli už lecjaké spojence, pseudospojence i nepřátele, a patřili jsem už také k lecjakým uskupením...
Osobně míním dělat po zbytek svého života vše pro to, aby se moje děti nemusely zdravit slovy "zdravstvuj", ani "hallo", "salam alejkum" či třeba "ni chao"... ale aby je i jejich děti zcela samozřejmě zdravily českým "dobrý den". Svět bude už možná za 20 let vypadat úplně jinak... časem bude tak jako tak opět všechno jinak, jak nás historie učí (a varuje). V této chvíli je to ale tak, jak to je, a my nejsme a doufám nikdy nebudeme ti, co zrazují jiné... ani sebe. Pokud se věci mají změnit, pak jedině po vzájemné dohodě se stávajícími spojenci, nikoli jednostranně a zbaběle – do té doby máme své závazky a je nezbytné je plnit a splnit.
_profil_top.jpg)
Ing. Bohuslav Chalupa
Nebezpečí fatálního útoku zejména na naše vojáky v misích je všudypřítomné a trvalé – ale naši vojáci to vědí a je to součást jejich profese a služby vlasti. Bohužel, mnoho z těch Afghánců, Malijců, Palestinců a dalších lidí na našich vojenských základnách, mnoho těch takzvaných syrských a jiných uprchlíků na území Evropy je vydíratelných Tálibánem, Islámským státem, Tuaregy, OOP, BokoHaram a dalšími desítkami různých islámských teroristických skupin, které mají u nich doma pod kontrolou jejich příbuzné a kdykoliv mohou těmto svým soukmenovcům na dálku a utajeně pohrozit bestiálním zabitím jejich blízkých – pokud neuposlechnou telefonát či SMS aby... vystřelili, hodili granát, zaútočili nožem či se odpálili...
Doposud nikdo z odpovědných (ne)mocných neodpověděl například na otázku, kde každý z uprchlíků zčistajasna přišel k minimálně 6000 EUR na „cestu“ do Evropy? Kdo byl a je hlavním organizátorem a distributorem milionů EUR k těmto účelům nebo ke korupci politiků, policistů, cizinecké policie či "neziskovek"? Co museli tomuto někomu "uprchlíci" přislíbit za tento dar (nebo půjčku)? Celé je to velmi, VELMI nebezpečné… A je naprosto nepochopitelné, že naši západní spojenci se nadále tváří, že o nic nejde, nebo lépe řečeno, že jde o solidaritu s humanitární krizí (bývalý velvyslanec USA v ČR).
Jsem přesvědčen, že pokud nepřistoupíme k radikálním opatřením vůči aktivitám politického islámu, pokud se urychleně neodpoutáme od muslimského (arabského) světa se všemi jeho vlastními vnitřními problémy, pokud neomezíme své sféry vlivu a zájmů a nesnížíme pomocí nových technologií naši závislost na ropě a zemním plynu, nedopadne to pro nás dobře...
Ve výše uvedených souvislostech velmi důrazně apeluji na novinářskou veřejnost, aby v souvislosti s problematikou obrany a bezpečnosti země, bezpečím našich vojáků v zahraničí, potlačili své ego a přirozenou touhu se zviditelnit a zamysleli se nad důsledky zveřejňování informací, které mají zůstat, v zájmu národní bezpečnosti, bez komentáře. A domnívám se, že je nejvyšší čas razantně změnit trestní postih za tzv. úniky informací – jde o trvale se opakující nezákonnou aktivitu ve všech bezpečnostních a branných složkách, která v konečném důsledku ohrožuje i životy našich lidí, a to i v přímé souvislosti s možným terorismem proti civilnímu našemu obyvatelstvu.
Zároveň musím konstatovat, že nejsem zrovna příznivcem toho, že se vojáci spíše nevědomě, pod návalem emocí, polehoučku začínají angažovat tam, kde jim to ne zcela přísluší. Ctím uniformu, vojenskou čest a vojenskou odbornost, na druhou stranu je potřeba trvat na jednoznačném oddělení kompetence vojáka a kompetence politika.
Hrdinství... mám problém s tím, že politici staví na veřejný odiv hrdinu-vojáka, který zahyne při plnění úkolů. Hrdinou není a nesmí být jen usmrcený voják v misi, ale každý, kdo v rámci své profese obětuje, v souladu se svými povinnostmi a odpovědností, i život při záchraně zdraví či života jiných lidí – složky IZS, ostatní bezpečnostní složky, soukromé bezp.služby, ale i běžný občan... A o každém takovém spoluobčanovi by měli politici mluvit se stejným zanícením a úctou. Mimochodem, oprvadu by mne velmi zajímalo, jakou službu poskytla smrtelně zraněnému vojákovi balistická a jiná ochrana a co z toho pro nás domácí obranný průmysl, VTU a další specialisty plyyne... Ale to jsem odbočil.
To, co jsem zde napsal, není nijak v rozporu s tím, že vzdávám stejně tak jako mnoho dalších občanů ČR čest našim padlým, hlubokou a upřímnou soustrast pozůstalým, přání uzdravení zraněným a pevnou vůli a odhodlání jejich kolegům při plnění platného vojenského zadání nejen v Afghánistánu.
(převzato z Profilu)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
