Upřímně řečeno mne v dnešním pořadu zaujaly komentáře pana předsedy Zahraničního výboru Senátu Parlamentu České republiky Pavla Fišera (neúspěšného kandidáta na prezidenta ČR) – zejména v kontextu s jeho postoji a verbálně prezentované kompetence k problematice obrany a bezpečnosti. Moji pozornost vzbudil zejména jeho podpásový diplomatický nátlak na ministra zahraničních věcí ČR ve věci pana Tomšíka v tom smyslu, aby se tento nestal velvyslancem v Číně – a to z důvodu bezpečnosti, děl pan Fišer.

Nemohu souhlasit s prezentovaným vyhodnocením bezpečnostních hrozeb, který se stal v obecně jakousi „mantrou“ takzvaných liberálních demokratů kteří navíc inklinuji k té části bruselské reprezentace EU a jejím lídrům, kteří projevují značnou afinitu ke LGBT, multikulti, Istanbulským úmluvám a a podobným paktům, nemluvě o reálné legalizaci jinak nelegální migrace atp.

Faktem je, že slovník pana Fišera je diplomaticky a akademicky vytříbený a skutečně může působit na veřejnost jako projev velmi věrohodný – z mého pohledu je to však o to nebezpečnější, zejména s ohledem na chybějící objektivitu a evidentní tendenčnost.

Přestože nejsem takto nadán, přesto si dovolím vyslovit po svém odlišný postoj a názor.

Tedy pokud jde o Rusko, jistě, je to soupeř s velkým S a je zcela logické, že hledá naše slabá místa (to ostatně dělá každý rozumný národ, každý stát) a bylo by od politiků či osob odpovídajících za naši obranu a bezpečnost nanejvýš neodpovědné s tímto faktem nekalkulovat. Mimochodem stejně to „funguje“ i v současném vzájemném vztahu USA a EU – viz odhalené odposlouchávání předních politiků EU ze strany amerických zpravodajských služeb – ty prováděli tyto aktivity proč? No proto, aby znali jejich slabiny a mohli je využít! Tvářit se, že to tak není, je nekompetentní. A Rusko se v tomto kontextu liší od USA čím?