Původně jsem už nechtěl maďarské volby nijak komentovat. Jenže některé výroky si o komentář říkají samy – už proto, že jejich dopady nemusí skončit na hranicích Maďarska.
Péter Magyar je dnes částí českého liberálního prostředí vítán téměř jako „záruka návratu rozumu“ a lídr na bílém koni. Tenhle obraz je ale možná až příliš předčasný. O to víc, když někteří čeští politici už stihli nad jeho vítězstvím téměř hýkat nadšením, jako by šlo o jednoznačnou a bezrizikovou výhru i pro nás.
Aby bylo jasno: tohle není obhajoba Viktora Orbána ani pokus rozhodovat, co je lepší pro Maďarsko jako takové. To přísluší Maďarům. Jde o něco jiného – o dopady na nás.
Právě ve vztahu k České republice a celému regionu to totiž tak jednoduché není.
Politika se nepozná podle proklamací, ale podle témat, která přináší. A pokud se do hry bez větší opatrnosti dostávají i tak citlivé věci, jako jsou Benešovy dekrety, je namístě zpozornět.
A tady už přestává jít o Maďarsko samotné. Nejde o Orbána ani o vnitřní politiku. Jde o vztahy uvnitř střední Evropy. A v tomhle prostoru není nic „jen slovenský problém“. Je to společná historie, společné poválečné uspořádání – a taky společný problém, pokud se začne zpochybňovat.
Proto je naprosto namístě solidarita se Slovenskem. Ne z nějaké zdvořilosti, ale proto, že se to týká i nás.
Zároveň platí jednoduchá věc: deklarované proevropské směřování ještě neznamená, že konkrétní kroky nebudou vnášet do regionu napětí. A právě tady se mohou někteří čeští politici, kteří dnes slaví až příliš jednoznačně, ještě nepříjemně mýlit.
Možná to nakonec dopadne dobře. Ale právě v tomhle případě je na místě spíš střízlivost než nadšení.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku






