A přes všechny peripetie byl nakonec přijat s douškou, že bude co nejdříve novelizován. I tak nezbývá než říct, je fajn, že je. Dává totiž naději 60 000 rodičů, kterým se nepodařilo sehnat místo ve školce. Je ale fair říct, že u naděje to v mnoha případech také skončí.

Dětské skupiny všechny nedostatky systému prostě nespasí. Jsou cestou jen pro poměrně úzký profil firem či institucí – pro ty nejen s dobrou vůlí, ale například i vhodnými prostory a počtem dětí, kdy už se skupina „vyplatí“. Podobně jako v tomto případě, kdy se tvůrci inspirovali německými Kinder Gruppe, je možné podívat se i do dalších zemí. Sama mohu posloužit zkušenostmi z Francie.

Životní okolnosti nás na pár let zavlály do země galského kohouta, kde jsem časem začala řešit otázku péče o roční dceru. Zjistila jsem, že systém vedle klasických jeslí (ať už státních či soukromých) nabízí řadu dalších alternativ. Moje dcera například chodila na pár hodin týdně na tzv. hlídání – jedná se v podstatě o určitou formu jeslí. Děti zde ale nejsou rozděleny věkově a chodí jen tak často, jak si rodič domluví – třeba jen pár hodin týdně, svačiny přitom nosí připravené z domova. Zařízení bylo jednoduché a funkční, zakomponované do systému péče, s jasně danými pravidly a tedy i garancemi. Přitom všem také finančně dostupné, rodiče platí v závislosti na výši svého příjmu a navíc si tuto částku odečítají z daní.