Stejně jako kdysi ve Slušovicích chci nastavit systém důstojného stáří, kdy lidé z družstva neodcházeli do důchodu dožít, ale zůstávali na pracovišti, kde předávali zkušenosti a udržovali se v mentální i fyzické kondici a do penze odcházeli postupně, nikoliv ze dne na den. A bylo naší povinností se o ně i v penzi starat. Organizovat program a zajistit preventivní zdravotní péči. Není nic horšího, než člověka odložit do penze k dožití.

Měli jsme za tímto účelem ustanoven útvar péče o důchodce a Klub důchodců. První organizace dbala na pracovní zapojení seniorů v podniku a druhá, jejímž členem se stal každý, kdo v JZD odpracoval alespoň 5 let, se starala o ty, kteří už pracovat nemohli. Naši lidé měli zajištění jak materiální tak i kulturní a společenské a v tom vidím zásadní rozdíl oproti dnešnímu systému.