Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, v diskusích, které ze včerejška na dnešek mezi námi probíhají, a cítím, že jeden ze základních rozdílů mezi námi diskutujícími, tedy senátory, o tomto zákoně je jedna věc, a to, jak kdo posuzuje současnou situaci. Někteří z nás jsou toho názoru, že příliv migrantů v zásadě nebude takový, aby ho Evropa, pětisetmilionová Evropa nezvládla. Ale víme všichni dobře, že se to netýká celých 500 milionů nebo více než 500 milionů občanů, protože tam oni nemíří, oni míří k menší části. A i kdybychom toto číslo vzali na celou Evropu, tedy lépe řečeno na Evropskou unii, tak jsem přesvědčen, že těch lidí, kteří jsou připraveni sem jít, jsou desítky milionů. Jiní z nás jsou přesvědčeni, že to budou jednotky milionů, které Evropská unie zvládne. A myslím si, že v tom je potom také problém chápání, jak se k této situaci postavit, protože zásadním způsobem nesouhlasím s paní kolegyní Wagnerovou v tom, že pak si poradíme ... Myslím si, že pak už si nebudeme radit. Ano, my si poradíme, ale nebude to způsobem, který bude zákonný, protože budeme dělat zvláštní věci a budeme nutit veřejnou moc a především tu moc, která pramení od vlády atd., byť dána demokratickými volbami, k tomu, aby situaci nějak vyřešila.

Mluvím ze své osobní zkušenosti, protože vím, jaké to je, když máte nějaký problém na svém území. Mluvím o sociálně vyloučených oblastech, do kterých město Vsetín patří se svými Romy, a zdaleka tento problém není tak velký, jako v jiných oblastech, kdy nevíme, co udělat, mezi občany je ohromná nespokojenost, zvyšuje se napětí, které v jedné chvíli dosáhlo toho, že obě skupiny se začaly ozbrojovat, řekněme zatím snad ne střelnými zbraněmi, ale holemi apod., a podařilo se situaci zvládnout. Nicméně to bylo proto, že v určité chvíli dosáhne zoufalství skupiny, která všechno platí, takové intenzity, že cítí, že jsou opuštěni od všech. Stát jim nepomáhá, situaci neřeší, policie ji řešit nemůže a město to nezvládá, protože na to nemá prostředky.

A mechanismus našeho chování v tomto případě, který je ještě velmi jemný, s mechanismem, který nastane ve chvíli, kdy nebudeme moci situaci zvládnout, je úplně stejný. Nevěřme tomu, že je jiný. A toho se bojím. Měli bychom být na situaci, kdy i k nám začnou přicházet tito lidé, skutečně připraveni.

Další věc je, a to už tady bylo řečeno několikrát a řeknu to jen proto, abych tomu nezůstal dlužen, že skutečně nevidím řešení v opatřeních, která jsou tady, opatření a zásahy Evropské unie musí být v zemích, kde problémy vznikaly, tak aby se tam neprováděly záležitosti útisku, krutého násilí atd. Myslím si, že to je daleko efektivnější cesta pro občany tam, druhá věc, je to levnější pro celou Evropskou unii. To znamená, abychom tam preventivně zasahovali a nedělali to, co vidíme teď, že "demokratický svět" nabízí jim pomoc tam, kde je ropa nebo nějaké nerostné bohatství.

Myslím si, že to je řešení, které mnozí lidé cítí, byť nejsou v této oblasti zásadně vzdělaní, ale intuice lidí, kteří se snaží sehnat informace a uvažovat střízlivě, je taková, že vědí, že řešení je spíše tam a my jsme k tomu zatím nepřistoupili.