V nařízení 1308/2013 o organizaci společného trhu jsou stanoveny definice řady potravin. Mimo jiné mléčných výrobků, jako jsou sýry nebo jogurty. Právo EU zakazuje označovat jako „sýr“ výrobek, který není z mléka. Ať již kravského, kozího nebo ovčího. Podle v současné době platné úpravy je označování výrobků, které nejsou vyrobeny z mléka názvem sýr, klamáním spotřebitele. Evropská komise se tuto ochranu spotřebitelů před prodejem pančovaných výrobků pokusila v rámci reformy společné zemědělské politiky prolomit a umožnit používání doposud chráněných názvů potravin i jejich napodobeninám.

Návrh na zrušení ochrany tradičních potravin v Zemědělském výboru Evropského parlamentu tvrdě narazil. Skupina poslanců napříč frakcemi – s výjimkou Zelených – předložila společně pozměňovací návrh, které do nařízení o organizaci společného trhu opětovně vrátil ochranu spotřebiteli oblíbených potravin proti padělání. Jsem hrdý na to, že jsem byl jedním z těch, kteří v hlasování na výboru i později na plénu EP podpořili udržení ochrany tradičních názvů pro potraviny, na něž jsou spotřebitelé zvyklí. V plénu europarlamentu pozměňovací návrh prošel dost vysokou většinou 34 hlasů.

Už tehdy mi připadalo podezřelé, proč Komise vlastně navrhla zrušení ochrany tradičních názvů. Podezíral jsem nadnárodní korporace, že zmanipulovaly Komisi, aby jim touto cestou umožnila do EU dovážet pančované potraviny. I když tím poškodí evropské zemědělce. Pokud by novela nařízení prošla v původní podobě, umožnilo by to prodávat jako sýr výrobky, které vůbec neobsahují mléko, ale jsou třeba z palmového oleje. Kvůli jeho pěstování jsou v zemích tropického pásma ve velkém vypalovány deštné pralesy. Palmový olej je však levnější než mléko. A o to nadnárodním korporacím jde. Na zemědělce i přírodu kašlou. I když tvrdí, že podporují zásady udržitelného hospodaření. A sponzorují podivné pseudoekologické akce.