Nedávno mě na ulici zastavila paní Margita Balážová. Vyjádřila své rozhořčení nad tím, že jí škodím, když ona mi nikdy nic zlého neprovedla. Hleděl jsem na ni v němém úžasu. Jde totiž o tu samou paní, která byla před dvěma lety díky lichvářské smlouvě vyhozena na dlažbu ze svého rodinného domku a která až po mé důrazné intervenci na místní radnici dostala alespoň provizorní ubytování v suterénu pošty. Od té doby se v radě města snažím (zatím marně) podpořit její žádost o přidělení hygienicky nezávadného městského bytu, mimo jiné protože vím, že s ní nebudou žádné problémy.