Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. V tomto vystoupení bych se vyjádřil obšírněji než jako zpravodaj. Jak už jsem uvedl, i na ústavně-právním výboru se diskutovala možná neústavnost tohoto návrhu. Ohledně ústavnosti předloženého návrhu zákona jsem zcela pevně přesvědčen a myslím, že to nejsem jenom já, mohu tady argumentovat celou řadou postojů. Pan senátor Canov při předkladu zde zmiňoval, že podobný trest zákazu pobytu již byl ve starém přestupkovém zákoně. Do přestupkového zákona se dostal na základě poslanecké iniciativy. V té době, kdy ho Poslanecká sněmovna schválila, ho právě pro ústavní pochybnosti odmítl Senát. Sněmovna Senát přehlasovala. Odmítl zákon podepsat prezident republiky, vrátil ho Poslanecké sněmovně právě pro ústavní pochybnosti. Poslanecká sněmovna přehlasovala i tzv. veto prezidenta republiky. Při projednávání se už tehdy vyjádřila vláda negativně právě proto, že jsou zde ústavní pochybnosti. Tyto ústavní pochybnosti samozřejmě přetrvávají. Z toho důvodu při schvalování nové legislativy, která upravuje přestupky, kterou se nyní navrhuje zde měnit, tak byla i možnost zařazení trestu zákazu pobytu projednávána na úrovni resortu meziresortního připomínkového řízení a pak legislativní rady vlády. Vláda nakonec odmítla, aby v nové legislativě v zákonu o odpovědnosti za přestupky tedy tento trest byl, právě proto, že jsou tam značné ústavní pochybnosti. Bylo to i na doporučení legislativní rady vlády. To znamená, že tady je vidět, že celá řada institucí se během času shodovala na neústavnosti nebo značném riziku neústavnosti takového řešení. Je to z toho důvodu, že svobodu pobytu a pohybu upravuje Listina základních práv a svobod v článku 14 jako jedno ze základních práv a samozřejmě možnosti omezení základních práv jsou poměrně striktně omezeny v samotné listině a samozřejmě v interpretaci ústavního pořádku při jeho aplikaci zejména ústavním soudem. Pochybnost zahrnuje to, jestli vůbec někdo jiný než soud v trestním řízení může takový typ trestu, který zasahuje do základního práva garantovaného listinou, ukládat. Shodně se s dalšími, které jsem tady citoval, i s dalšími institucemi a s celou řadou ústavních právníků domnívám, že něco takového možné není a že to je zcela zjevně neústavní. Mimochodem i já musím uznat, že autoři se snažili maximálně vyjít vstříc některým připomínkám tak, aby to riziko zmenšili, ale ono to úplně u takového typu trestu nejde z důvodů, které jsem uváděl. Sami autoři rozeslali stanovisko ministerstva vnitra ke svému návrhu, které sice také konstatuje, že tam ta snaha o zvýšení proporcionality, řekněme, a odstranění dalších problémů, např. otázky reálnosti trvalého pobytu rodinných sociálních vazeb. Tam doopravdy určitá snaha u toho komplexního návrhu byla. Nicméně problémy neodstraňuje, shrnuje to právě i ministerstvo vnitra ve svém stanovisku. Mám pocit, že jste ho všichni obdrželi, přesto tady některé ty body ocituji nebo uvedu. Je tady uveden právě nesouhlas značné části odborné veřejnosti dalších institucí. Je tady právě odkaz na článek 14 odst. 1 a 3 Listiny základních práv ve spojení s článkem 4 odst. 4 a nepřiměřenost takového trestu vzhledem k postihovanému jednání. Je tady upozornění na to, na co upozorňovaly i další připomínkové instituce nebo připomínková místa při projednávání na vládní úrovni nové legislativy, a sice to, že tady ve vazbě na ukládání takového trestu hrozí i kriminalizace, protože za porušení tohoto trestu může být uložen dokonce i nepodmíněný trest odnětí svobody pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 trestního zákoníku a odmítnutá kriminalizace přestupkové recidivy ze strany odborné veřejnosti. Je tady upozornění na rozpor s trestní politikou státu. Upozorním také na to, že typickými adresáty tohoto deliktu jsou určité skupiny osob, kterým se obtížně doručuje, a že správní orgány v takových případech doručují fikcí, případně opatrovníkovi. A ti, kteří jsou obviněni z přestupku, se tedy ani nemusí dozvědět o tom, že jim takový trest byl uložen, což je velmi sporné právě ve vazbě na následnou možnou kriminalizaci, tedy až uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody někomu, kdo poručil povinnost, o které ani nevěděl, že ji v tu chvíli má uloženou. A je tady samozřejmě i výhrada, kterou jsem uváděl už v prvním čtení, že ten trest je i nesmyslný z hlediska účelu trestání, protože on neřeší příčiny. Jenom přesouvá problém z jedné obce do druhé. A to všechno jsou důvody, které podle mne jak z ústavního hlediska, tak i z hlediska účelnosti, smysluplnosti ukládání takového trestu, mě vedou k závěru, že jsou tady všechny dobré důvody k tomu, aby návrh zákona byl zamítnut. Ještě možná bych zmínil jednu věc. Už dnes mají správní orgány v přestupkovém řízení možnost ukládat ochranná opatření, mj. právě zákaz pobytu na stanovených veřejně přístupných místech. Mně tady chybí třeba i analýza, do jaké míry se této možnosti vůbec užívá a jak efektivně takové ochranné opatření v praxi působí.
Takže já chápu, že starostové mohou mít problémy s konáním určitých osob, i na ÚPV uváděl příklady ze své obce pan kolega Větrovský nebo ze svého obvodu, i odjinud, to byly přesně ty případy, kdy stejně ti lidé měli trvalý pobyt, to znamená, stejně by ten trest nešlo uložit, nebo, jak jsem říkal, by byl přesunut pouze sousednímu starostovi, v uvozovkách, protože vím, že nerozhodují starostové, ale pověřené obecní úřady.
Ze všech těchto důvodů formálně předkládám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
