Dienstbier: Mně tento návrh přijde až neuvěřitelný

19.04.2017 20:17

Projev na 6. schůzi Senátu 19. dubna 2017 k bodu Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná dne 29. dubna 2017:

Dienstbier: Mně tento návrh přijde až neuvěřitelný
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Dienstbier

Já vystupuji v reakci na předložené návrh senátorského klubu ODS na usnesení k tomuto bodu. Mně vlastně ten návrh přijde až neuvěřitelný. K tomu prvnímu bodu už tady mluvil pan kolega Láska. Předpokládat, že česká vláda nebude jednat v mezích práva při vyjednáváních s Velkou Británií, je doopravdy naprosto absurdní návrh usnesení. Něco takového bychom skutečně činit neměli. Na druhou stranu představa, že ten proces toho vyjednávání bude nějaký objektivní, že nebude zpolitizovaný, když vlastně i tady zazněly nějaké politické priority od naší vlády, na co se chce zaměřovat. A takovéto priority přirozeně bude mít každá vláda každého členského státu. A ten proces bude čistě politický. Prostě každý bude hájit nějak definované zájmy. V té souvislosti bych podotkl, že mi přijde velmi optimistický předpoklad pana zpravodaje Jeništy, že je téměř jisté, že ta dvouletá lhůta bude prodloužena. Jinými slovy, že je téměř jisté, že všechny členské země EU budou souhlasit s prodloužením té lhůty. Protože tam se předpokládá jednomyslnost. A tady mohou vstupovat do hry také různé zájmy.

Ale teď zpátky k tomu návrhu usnesení. K tomu druhému bodu. Jednak tady byla debata o otevření smluv, otázka, do jaké míry je dobré v tuto chvíli, nebo i do jaké míry je vůle otevírat primární právo EU. Ono nějakým způsobem vystoupením Spojeného království samozřejmě dotčeno bude. Ale k dalšímu bodu. Že změny smluv by měly dále posílit pravomoci národních parlamentů, tak, aby měly možnost definitivně zamítnout legislativní návrh komise z důvodů porušení principu subsidiarity a proporcionality. Jestliže definitivně zamítnout, tak tedy by každý národní parlament měl být tím konečným arbitrem toho, co je porušením principu proporcionality a subsidiarity. Má mít skutečně každý jeden parlament možnost zablokovat jakýkoli legislativní návrh na evropské úrovni. My si často všichni napříč Evropou stěžujeme, že EU není dostatečně akceschopná, že dostatečně rychle nereaguje na různé naléhavé výzvy, které se před ní každou chvilku objevují. A najednou tady někdo předkládá návrh, že by měly mít národní parlamenty právo veta na úplně cokoli, co se na evropské úrovni děje?

Pokud je to myšleno na každý jeden národní parlament, tak to by byla naprosto dokonalá a definitivní paralýze evropské integrace. To doopravdy někdo vážně požaduje něco takového? Já mám pocit, že to nemůžeme vůbec myslet vážně, že bychom pro něco takového mohli hlasovat. Stejně tak jako tvrzení, že EU je prostorem více měn. Fakticky ano, ale na evropské úrovni je tou měnou ta jediná, a je to euro. A tady už přecházím k tomu třetímu bodu. Už u toho minulého projednávaného bodu, o té deklaraci z Říma, myslím, že tady od pana ministra Zaorálka zaznělo, že naším zájmem v zásadě ani není to, aby se nějakým způsobem rozvolňovalo to společenství. Aby vlastně někdo zůstával nějakým způsobem na okraji, byť to nebylo řečeno tímto způsobem. Že to přece ještě se dá překonat tím, že je možno dodatečně naskočit do toho vyššího rychlostního stupně, do té užší integrace. Ale představa, že si budeme tady vyjednávat nějakou výjimku ze závazku přijmout euro, když dneska je jasné, že právě eurozóna je základem nějaké vůbec potenciální vícerychlostní cesty k integraci. Kdy vlastně ti, kteří jsou v eurozóně, se mohou stát základem toho jakéhosi privilegovaného klubu. Což je vlastně ta cesta, která není pro ČR výhodná, že někdo jiný, a konkrétně ČR, by si měla vyjednat výjimku, že dobrovolně zůstane na té periferii, na tom okraji? To je doopravdy výhodné pro Českou republiku, že bychom nerozhodovali o těch klíčových věcech, ale stejně všechna ta rozhodnutí toho privilegovaného klubu by na nás dopadala?

Popravdě řečeno, je velmi problematický – a to už tady také padlo – ten požadavek na výjimku ze společné azylové a migrační politiky. Jestliže vytváříme nějaký společný prostor, na kterém platí nějaké základní svobody, včetně svobody pohybu osob, tak já si ho neumím dlouhodobě představit bez společné azylové a migrační politiky. Protože to bezprostředně s tím volným pohybem souvisí. Jinými slovy, ten návrh vlastně směřuje v bodě 2 k paralýze evropské integrace a nutně k jejímu zániku, kdyby podle těchto principů měla fungovat. A ten třetí bod k dobrovolnému vyčlenění na periferii evropské integrace ze strany České republiky. A to si myslím, že jsou věci, které by Senát ČR podpořit neměl. Pro mě aspoň je ten návrh usnesení absolutně nepřijatelný a neakceptovatelný.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Hřib (Piráti): V investicích do infrastruktury pro cyklisty pokračujeme

22:01 Hřib (Piráti): V investicích do infrastruktury pro cyklisty pokračujeme

Informace na svém veřejném facebookovém profilu k dalším investicím do infrastruktury pro cyklisty v…