Vzpomněl jsem si na reportáž, kdy si občanka menšinové populace stěžuje, že KAŽDÝ (!) pobírá dávky, ale oškliví gadžové je seberou pro sebe a na ní nic nezbude. Má podobné uvažování jako příjemci dotací. Ono je to super dostávat peníze "za nic". Ale ty peníze se nikde netisknou, nepadají z nebe ani se samy nerozmnožují. Vždy se musí někomu sebrat. Už tím je z definice celý systém nespravedlivý.

Dotace s sebou nesou následující problémy:

1) problém participační
Příklad. Je fajn dostat třeba v obci nabídku na úhradu 50% nákladů na osvětlení (čističku, plynofikaci, kulturák atd.). Ale snaha dosáhnout na co nejvyšší částku zároveň znamená, že se navyšuje i těch zbylých 50%, které musí zaplatit sama obec. V důsledku se svítí i tam, kde to není zapotřebí, projekt je naddimenzovaný.... a obec se zadluží. To vše jen proto, aby náhodou nečerpala "nedostatečně".

2) problém deformace volného trhu
Pro příklad nechoďme daleko. Pekárna Zelená louka (Agrofert) dostala 100 mil. na koupi linky na zdravější toustové chleby. Oproti tomu United Bakeries nedostaly ani korunu a vyrábějí čistě za své. Je to spravedlivé? Podobný případ je dotace pro tiskárnu na Ostravsku, kde vedlejší tiskárna kvůli tomu zkrachovala a její majitel se teď soudí se státem. Ale selským rozumem - je fér, když jeden penzion ve vsi dotaci dostane a druhý o pár metrů vedle ne?

3) korupční potenciál
Je fajn rozhodovat o cizích penězích. Ono to prostě svádí k tomu si přihrát "malou domů". Třeba jen tím, že nadsadím škody po povodních. Příkladem je např. to, že státní zástupce viní 11 starostů, místostarostů a dva podnikatele (UnL - viz odkaz) z toho, že po povodních po přívalových deštích 2009 neoprávněně žádali o dotaci z ministerstva pro místní rozvoj.