Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, kolegové ministři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci...

Tomio Okamura v jedné ze svých knih cituje německého teologa a bojovníka proti nacismu Martina Niemöllera. Cituji: "Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem. Nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem. Nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem. Nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat." Konec citátu.

Cítím povinnost se zde ozvat nejen jako člen současné vlády, nejen jako předseda KDU-ČSL, nejen jako poslanec, ale především jako občan této země. Není možné mlčet a nejednat. Mám totiž opět pocit, že do nejvyšších ústavních funkcí a do této třetí nejvyšší ústavní funkce má přijít extremista a obchodník se strachem, někdo, kdo rozdmýchává opakovaně nenávist, kdo společnost rozděluje a nikoliv spojuje. Tomio Okamura hlas nás lidovců při tajné volbě na předsedu Poslanecké sněmovny nedostane. To říkám s jasným vědomím. To také říkám s plným respektem k výsledku voleb a k právu formující se budoucí vládní většiny nominovat kandidáta ze svého středu. To je zcela nesporné a nikdo proti tomu nemůže protestovat.

Nicméně, dámy a pánové, s touto nominací a s jakoukoliv nominací se vždycky pojí také odpovědnost za tuto nominaci. Jak si představujeme předsedu Poslanecké sněmovny? Chci člověka kompetentního, který ctí demokratické zásady, který spojuje nejen nás poslance, ale také společnost. Někoho, kdo bude jasně podporovat naše směřování v demokratickém světě, nebude zpochybňovat naše členství v Severoatlantické alianci a v Evropské unii, nebude nepokrytě šířit narativy o ruské agresi na Ukrajině, které zpochybňují to, kdo je agresor a kdo je oběť. Předseda Sněmovny by měl být zároveň někdo, kdo ctí fungování demokratických institucí tohoto státu.