Krach byrokratického experimentu před rokem 1989 nevysvětlí, proč po tolika letech je politická levice vytěsňována populismem a oligarchy. První svobodné volby v roce 1990 byly spíše referendem o postkomunistické transformaci. Postupně se ale osou politické soutěže stal tradiční souboj pravice a levice. Tehdy se k politické levici hlásilo až 40% voličů. V posledních letech ale tradiční levice ztrácela na prestiži. Zejm. migrační a zdravotní krize upozadila její vymezování vůči pravici. Nejen v ČR ale v celé Evropě její podpora klesla pod 20%, navíc se tříštila.

Česká levice zažívá podobnou krizi jako jinde jen asi hlubší než jinde. Polská levice vypadla z parlamentu již v roce 2015 a v roce 2019 se jako nová Lewica vrátila, ale na úrovni 10%. Maďarská levice (pouze Szocialista Párt) je slabá dlouhodobě. Slovensky SMER sjednocující levici vypadl z vlády a rozdělil se na více částí. Německá Die Linke spadla až na 4,9% i když tamní Sociální demokracie chytila druhý dech.

Letošní parlamentní volby v ČR byly spíše referendem o střetu Babiš Antibabiš. A mobilizační efekt tohoto střetu levici dál potápěl. Přitom mezi lidmi poptávka po řešeních, které jsou své povahy spíše levicové, existuje. Ukotvení lidí kolem dominantních sociálně ekonomických hodnot je stále významné. Bez levice bude politická scéna kulhat na jednu nohu. Levice včetně KSČM ale musí nyní hledat znovu svou cestu a vymezit se jak vůči vznikající pravicové vládě, tak vůči neřešením populistické opozice.