A když se prostým občanům začala zajídat role stříhaných oveček, zatímco ti druzí tyli z korupčních vazeb a podplácení, prostě s jímavou morální pózou převzali do svého  repertoáru mobilizační heslo „boj s korupcí“. Výsledkem byl melodramatický politický protikorupční kýč, při kterém často křičel zloděj „chyťte zloděje“. Tomuto kýči se nevyhnuly ani nové politické subjekty, mávající hesly boje s kmotrovskou mafií.

Čas od času byl obětován nějaký pěšák, aby se mohly demonstrovat nějaké výsledky a zakrylo se, která že to ruka ruku myje. Občas se i něco provalilo, když ve své nenažranosti se korupční mafie utkaly mezi sebou. Systém různých protislužeb a úplatků, pletichaření a zneužívání postavení a informací ale drží poměrně nenarušený dál ... Systémová opatření, s velkou slávou v politice nakonec přijímaná, byla děravá a neefektivní – příkladem této polovičatosti a bezzubosti může být přiznání majetku, střet zájmů či služební zákon.

Jistě má smysl vytváření protikorupčního klimatu, kdy se o rizicích korupce mluví,  přijímají se různé etické kodexy a propagují úspěchy na protikorupční frontě. Podstata je ale v účinných pravidlech - tedy v systémovém omezení korupčních rizik, možnost veřejné kontroly, racionálně opřené o srozumitelně zveřejněné informace, kvalita profesionální a nezávislé kontroly i interních auditů a nakonec vymahatelnost práva, v případě vzneseného podezření z korupce.  Další vlna prázdných žvástů o boji s korupcí by totiž jen prohloubila otrávenost a apatii lidí.