Britský deník “Telegraph” přinesl nedávno zanícený článek, který prorokuje rozklad ústředních institucí jako jsou banky a vlády s pomocí nových peněz, bitcoinů (srv. Matthew Sparkers, The coming digital anarchy). Vlastně nic nového – lidská touha dostat se z područí peněz a těch, kteří o nich rozhodují, je dávná. Tady jen slouží jako argument nová technologie digitální měny. Povrzuje se tak ale i dlouhá historie nepochopení toho, co vlastně peníze jsou a jaké funkce mají.

Už u Tomáše Akvinského můžeme nalézt nazíravou představu peněz jen jako oběživa, Středověcí kanonisté moralizovali o spravedlivé ceně, přitom již tehdy v reálu vzkvétaly peněžní domy. Smysl obchodu a peněz ocenili až první merkantilisté na prahu nového věku. Když Karel Marx v 19. století objevoval objektivní zákonitosti zbožně peněžní výroby, vedle něj vznikaly naivní utopie, které se usilovaly omezit objektivní roli peněz jako specifického zboží (staré známé návrhy na dekomodifikaci peněz).

Již v roce 1849 přichází francouzský myslitel a také poslanec Národního shromáždění Pierre .Joseph Proudhon se svérázným nápadem na to, jak nahradit peníze oběhovými poukázkami a dospět tak k bezúročné ekonomice. V roce 1849 vydává spisek „Banque d´echánge“, kde navrhuje půjčovat tzv. pracovní peníze zdarma ve své lidové bance ku zprostředkování směny a činí tak z peněz jen nástroj oběhu. Takové zevšeobecnění směny mělo podle něj odstranit nadvládu peněz jako kapitálu. Tato jeho utopie naturalizované směny se houževnatě vrací v různých anarchosyndikalistických teoriích.