Děkuji za slovo a děkuji kolegům, že poté, co vyplýtvali všechny své argumenty, došlo i na mě. Já si myslím, že v tom defilé truchlozpěvů nad mrtvolou finanční ústavy by měl zaznít i jiný věcnější tón. Nám od počátku nešlo snad ani o to pomoci vládní koalici schválit dluhovou brzdu, ale pomoci české ekonomice a tím tedy i českým občanům, aby měli rozumnější, nadějnější budoucnost. A proto jsme k tomuto návrhu přistupovali velmi odpovědně a připomínám, že jsme ve druhém čtení, takže v prvním čtení jsme navrhovali, aby tento návrh byl vrácen k přepracování, aby se základní koncepční výhrady do něj mohly dostat.

Nestalo se tak, a tak v diskusi nad druhým čtením bohužel zdá se, že už vyhasl jakýkoliv elán vnášet do toho korekce, protože ty korekce, zdá se, že ten špatný základ už příliš vylepšit nemohou. A tudíž na začátku, ale i na konci této debaty by mělo být jasně řečeno, co si pod pojmem rozpočtová odpovědnost kdo představuje a jakou rozpočtovou odpovědnost by si vlastně měl přát občan. A upozornil bych, pánové z pravých lavic, abyste nespojovali celou opozici a celou levici jenom se sociální demokracií. Já vím, že byly různé doby, ale dokonce i v těch problematických dobách před rokem 89, tak tato země patřila k těm, které se zbytečně nezadlužovaly. Ve srovnání s Polskem, s Maďarskem. V rámci jisté obezřetnosti Štrougalovy vlády českoslovenští ekonomové tuto zemi nezadlužovali a nemáme to v úmyslu ani my dneska.

Co je ale podstatné: Je rozpočtovou odpovědností zbavit zcela Parlament politického vlivu na fiskální politiku? Zbavit ho politického rozhodování? Anebo si vyříkat politickou, ale zároveň i ekonomickou rozpočtovou filozofii a jestli je cílem rozpočtové odpovědnosti pouze umrtvující stabilita anebo také rozvoj. A je v zájmu tohoto rozvoje umrtvit daňovou politiku anebo pouze řekněme stabilizovat daňovou kvótu, ale najít rozumné recepty na rozdělení daňového břemene tak, aby neškodily občanům a zároveň neblokovaly ekonomický růst? A na výdajové straně to samé. Jestliže my bychom stáhli do tak úzkého koridoru českou ekonomiku, tak nenecháte prostor pro jiné fiskální impulsy než pro impulsy, které přicházejí ze soukromého sektoru. A jak jsme si v posledních deseti letech mohli v praxi ukázat, tak žádné významné impulsy ze soukromého sektoru pro růst české ekonomiky nepřicházejí. Jinak by česká ekonomika pod vládou pravicových reprezentantů přece vzkvétala. A ona nevzkvétá! Je na tom dokonce o minimálně jeden procentní bod hůře než její okolí.

To, že ten prostor pro fiskální impulsy i veřejného sektoru je nesmírně důležitý a nedivte se, že my jsme upozorňovali na to že jistá flexibilita hospodářské politiky v této oblasti je důležitá a že žádným ústavním krokem by neměla být zcela zablokována. Tady byla řeč - myslím že to byl kolega Paggio - který se prohlásil za polokeynesiánce. Já nevím, co to je. Jestli je to něco jako poloopice. Ale já znám ortodoxní pravověrné keynesiánce, ti už dneska skoro nežijí, protože ta politika už vyšuměla z velké části. Znám neokeynesiánce nebo pragmatické novokeynesiánce, znám levičácké postkeynesiánce. A především jsem si vědom toho, že dokonce i v dobách pravověrného keynesiánství nešlo jenom o to nasypat peníze do spotřeby, ale že šlo udržet dynamickou rovnováhu, tedy v době, kdy ekonomika je v recesi, tak ji nakopnout, a v době, kdy vzkvétá, tak ty dluhy splácet. To je jednoduchá logika, byť samozřejmě ty nástroje mohou být nahlíženy různě. A tato logika se zcela vytratila z těch debat.