Dolejš (KSČM): V době Štrougalovy vlády českoslovenští ekonomové zemi nezadlužovali

Děkuji za slovo a děkuji kolegům, že poté, co vyplýtvali všechny své argumenty, došlo i na mě. Já si myslím, že v tom defilé truchlozpěvů nad mrtvolou finanční ústavy by měl zaznít i jiný věcnější tón. Nám od počátku nešlo snad ani o to pomoci vládní koalici schválit dluhovou brzdu, ale pomoci české ekonomice a tím tedy i českým občanům, aby měli rozumnější, nadějnější budoucnost. A proto jsme k tomuto návrhu přistupovali velmi odpovědně a připomínám, že jsme ve druhém čtení, takže v prvním čtení jsme navrhovali, aby tento návrh byl vrácen k přepracování, aby se základní koncepční výhrady do něj mohly dostat.

Nestalo se tak, a tak v diskusi nad druhým čtením bohužel zdá se, že už vyhasl jakýkoliv elán vnášet do toho korekce, protože ty korekce, zdá se, že ten špatný základ už příliš vylepšit nemohou. A tudíž na začátku, ale i na konci této debaty by mělo být jasně řečeno, co si pod pojmem rozpočtová odpovědnost kdo představuje a jakou rozpočtovou odpovědnost by si vlastně měl přát občan. A upozornil bych, pánové z pravých lavic, abyste nespojovali celou opozici a celou levici jenom se sociální demokracií. Já vím, že byly různé doby, ale dokonce i v těch problematických dobách před rokem 89, tak tato země patřila k těm, které se zbytečně nezadlužovaly. Ve srovnání s Polskem, s Maďarskem. V rámci jisté obezřetnosti Štrougalovy vlády českoslovenští ekonomové tuto zemi nezadlužovali a nemáme to v úmyslu ani my dneska.

Co je ale podstatné: Je rozpočtovou odpovědností zbavit zcela Parlament politického vlivu na fiskální politiku? Zbavit ho politického rozhodování? Anebo si vyříkat politickou, ale zároveň i ekonomickou rozpočtovou filozofii a jestli je cílem rozpočtové odpovědnosti pouze umrtvující stabilita anebo také rozvoj. A je v zájmu tohoto rozvoje umrtvit daňovou politiku anebo pouze řekněme stabilizovat daňovou kvótu, ale najít rozumné recepty na rozdělení daňového břemene tak, aby neškodily občanům a zároveň neblokovaly ekonomický růst? A na výdajové straně to samé. Jestliže my bychom stáhli do tak úzkého koridoru českou ekonomiku, tak nenecháte prostor pro jiné fiskální impulsy než pro impulsy, které přicházejí ze soukromého sektoru. A jak jsme si v posledních deseti letech mohli v praxi ukázat, tak žádné významné impulsy ze soukromého sektoru pro růst české ekonomiky nepřicházejí. Jinak by česká ekonomika pod vládou pravicových reprezentantů přece vzkvétala. A ona nevzkvétá! Je na tom dokonce o minimálně jeden procentní bod hůře než její okolí.

To, že ten prostor pro fiskální impulsy i veřejného sektoru je nesmírně důležitý a nedivte se, že my jsme upozorňovali na to že jistá flexibilita hospodářské politiky v této oblasti je důležitá a že žádným ústavním krokem by neměla být zcela zablokována. Tady byla řeč - myslím že to byl kolega Paggio - který se prohlásil za polokeynesiánce. Já nevím, co to je. Jestli je to něco jako poloopice. Ale já znám ortodoxní pravověrné keynesiánce, ti už dneska skoro nežijí, protože ta politika už vyšuměla z velké části. Znám neokeynesiánce nebo pragmatické novokeynesiánce, znám levičácké postkeynesiánce. A především jsem si vědom toho, že dokonce i v dobách pravověrného keynesiánství nešlo jenom o to nasypat peníze do spotřeby, ale že šlo udržet dynamickou rovnováhu, tedy v době, kdy ekonomika je v recesi, tak ji nakopnout, a v době, kdy vzkvétá, tak ty dluhy splácet. To je jednoduchá logika, byť samozřejmě ty nástroje mohou být nahlíženy různě. A tato logika se zcela vytratila z těch debat.

Takže jestliže se říká, že kdo nejde s námi, jde proti nám - myslím teď autory návrhu finanční ústavy. A že kdo nejde s nimi, vede zemi pryč z integračního hlavního proudu Evropské unie, tak nemá prostě pravdu. Protože Evropská unie dnes diskutuje o tom, do jaké míry její nastavení hlavních nástrojů hospodářské politiky včetně používání fiskálních impulsů bylo adekvátní. V podstatě všichni říkají, že se to přehnalo a že by Evropa měla jít do určitých fiskálních impulsů. A navíc Česká republika není v situaci jako zbytek Evropy. Když si uvědomíme, že průměr eurozóny, pokud jde o váhu dluhu na HDP, je 95 % a Česká republika v letošním roce pravděpodobně dosáhne 48.

Jestliže růst v eurozóně se pohybuje kolem nuly, my jsme minus 1,5, možná, že budeme na konci roku přes 2 %, takže to je ten rozdíl. Takže kdo vede kam zemi? Kdo ji vede ven z Evropy a z hlavního integračního proudu. Bohužel musím říct totéž i na téma fiskálního kompaktu. On když selhal pakt stability, tak samozřejmě přišlo se s fiskálním kompaktem, ten je podepsán zeměmi eurozóny. Ale první, kdo přišel brečet, že se ty sankce nesmějí vymáhat, že si požádá o výjimku z režimu nadměrného deficitu, byla socialistická Francie v čele s Hollandem, protože logicky zjistili, že to není tak jednoduché a že tam deficit je 3,9 % dneska!

Takže ono je to prostě složitější. Já jsem prostě přesvědčen, že bychom se měli opravdu vrátit k základům toho, co funguje v ostatních zemích jako pilíř hospodářské politiky, jaký by měl být mix měnové a rozpočtové politiky, a pro to vytvořit rozumný koridor. Ne zcela sebrat rozpočtovou politiku Parlamentu, ale vrátit ji na věcnou a odbornější debatu.

Poslední poznámka. Už je skoro jedna hodina. Asi už někteří budete spěchat se trochu občerstvit. Zda má smysl ještě přednášet, jsme ve druhém čtení, upozorňuji i ty, kteří to možná sledují mimo tento sál, jsme ve druhém čtení, ještě se k tomu vrátíme ve třetím čtení, zda má tedy smysl bojovat o ty korekce. My jsme se jednu korekci do systému pokusili vpašovat, tedy vpašovat, bylo to samozřejmě veřejné, zkorigovat zejména segment zdravotních pojišťoven. Ne, že by tam těch problémů nebylo víc, ale přece jenom máme hodně na mysli ústavní právo, které v rámci Listiny základních práv a pořádku slibuje občanům dostupnou kvalitní zdravotní péči. A jestliže rozpočtovou smyčku utáhnu na krku nejen celé ekonomice, ale dokonce i segmentu zdravotních pojišťoven, tak se může stát, že jedna ústavní norma, což je finanční ústava, a druhá ústavní norma, tedy tento princip, se dostanou do kolize bohužel v neprospěch občanů a jejich zdraví. Nic nebylo vyslyšeno.

Já si myslím, že to asi skutečně ve druhém čtení nevylepšíme. Dokonce to nevylepší ani formální sliby vlády, že už proboha na daně radši nebude sahat, aby nic nezkazila. Víte, to jste slibovali na začátku volebního období, to jste slibovali před rokem, když přišla krize, nedávno jste to slibovali a ono se asi nedá zcela stoprocentně spolehnout, že takový slib by byl dodržen. Ono je to totiž tak, že dokonce, i kdyby to bylo v ústavním pořádku, se obávám, jak to tam navrhla sociální demokracie a bylo jí v této věci ustoupeno, že by stejně nezavládl klid a mír, protože představy o tom, co je Lafferova křivka, co je to nadměrné a podlimitní zdanění, kam přenést daňové břemeno, zda ho máme nechat stále ještě na obyčejných lidech nebo také trošku zdanit kapitál, že v tomhle ohledu asi to politikum zůstane i do budoucna.

Takže suma sumárum bohužel musím říci, že na konci druhého čtení to vypadá tak, že návrh na finanční ústavu asi budeme muset v tomto volebním období pohřbít. Ale já bych až tolik neplakal. Vidíte ve světě, že neexistuje přímá úměra mezi zeměmi, které to mají a které to nemají. Španělsko tady bylo zmiňováno myslím kolegou Šeichem. Španělsko tu normu má nad rámec fiskálního kompaktu, svou vlastní a kdepak je dneska. Má skoro desetiprocentní deficit na HDP, čili bohužel tohle samo o sobě nepomůže. Je třeba vzít rozum do hrsti a je třeba si uvědomit, že současné dluhy může zaplatit pouze budoucí růst, a tomu bychom se konečně měli začít pořádně věnovat. Já vím, že je to dlouhodobě především program ODS, že TOP 09 prostřednictvím pana ministra financí se k této krásné vizi přidala, že debata šla různými směry včetně zbytečnosti či nezbytečnosti fiskální rady. Když bychom se podívali do Maďarska, tak tam už dávno vzala za své, ale to jsou všechno detaily. Co je podstatné, je nalézt shodu v hospodářské politice. O tom se tady mluví velmi málo. Já bych byl rád, aby do budoucna právě proto, že hlavní integrační proud v Evropě už se pohnul jiným směrem, než to ještě do českých makovic dorazilo, tak abychom si toho všimli a abychom se do této debaty zapojili.

Třetí čtení asi bude už jenom tečka. Ale já bych byl rád, aby to byla i dvojtečka směrem k lepší politické reprezentaci, která se té hospodářské politice bude konečně věnovat a ne jenom o ní žvanit, popřípadě se nechat vyfotit na zasedání NERVu či tripartity. Děkuji. (Potlesk zleva.)