Prezident Zeman má právo na své poselství a lidé zase právo s něčím souhlasit a s něčím ne. Není ani mesiáš ani ďábel. Ocenit lze například, že si stojí konzistentně za svým, pokud jde o daňovou progresi či o majetkové přiznání. Ovšem progrese je dnes minimální a ministr financí její zvýšení odmítá. A tak pochvala celé hospodářské politiky vlády je poněkud na vodě. Tím spíš, že rozhodně nelze věřit tomu že by ona odšpuntovala ekonomiku. Oživení ekonomiky souvisí spíš se zvýšeným přísunem evropských peněz a z konjunkturou v zahraničí.

Určitě nesedí konstatování že blbá nálada skončila. Spíš se zdá že se navzdory oživení ekonomiky ta naštvanost lidí stává chronickou. Odmítnutí dlouho odkládané valorizace sociálních dávek také není zrovna o pochopení životní situace lidí, kteří jsou na ně odkázáni. Ano, obchod s chudobou i malá motivace u některých lidí existuje, ale není to jev generální. A rozhodně platí že na investice do lidí by vydělalo více zdanění oligarchů než nedopečené zákony o daňové správě.