Doležal (SPD): Den národního vzdoru

V tento den si totiž připomínáme (letos 83.) výročí úspěšné likvidace kata českého národa, zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, československými vojáky vysazenými na naše území z Velké Británie.

Nešlo o atentát, jakkoli se toto označení pro „exekuci“ Heydricha běžně používá. Ovšem tento termín není přiléhavý - protože navozuje dojem jakéhosi teroristického činu.

Nikoli, šlo o úspěšnou bojovou operaci 27. května vojáků československé armády za rozsáhlé podpory domácích odbojářů. Stovek odvážných lidí, bez jejichž pomoci by se tento mimořádný čin nemohl podařit.

Pomoc odbojářů si zaslouží nehynoucí úctu, protože všichni tito hrdinové tehdy velmi dobře věděli, že v případě prozrazení jim hrozí jistá smrt, velmi často následující po krutém mučení.

A také tomu tak, v ohromném množství případů, skutečně bylo. Němci byli nelítostní a jejich praktiky bestiální. A jejich řádění nebyly ušetřeny ženy, ani děti.

Význam Heydrichovy smrti

O odchodu Heydricha do pekel, který definitivně proběhl jeho fyzickou smrtí 4. června, rozhodli v legendární libeňské zatáčce Jan Kubiš a Jozef Gabčík.

Zabití Heydricha těmito vojáky bylo naprosto mimořádným činem. Jednak z hlediska jeho hrdinného a úspěšného naplánování a provedení, ale hlavně vzhledem k jeho dalšímu politickému a strategickému významu.

Heydrich byl mimořádně brutální a výkonný vysoký představitel Německé říše a jejího represivního aparátu. Zcela jistě by ve státní nacistické hierarchii dále rychle stoupal ještě výše.

To by bylo smrtelně nebezpečné nejen pro náš národ, ale z hlediska dalšího možného průběhu války a masového německého genocidního vraždění i pro celou Evropu a svět.

Vývoj i výsledek druhé světové války by byl naprosto jistě mnohem brutálnější a horší, kdyby Heydrich v nemocnici na Bulovce v roce 1942 nezemřel.

V českých zemích, nebýt jeho včasného odstranění, by exponenciálně rostl počet popravených Čechů a postupem času doby bychom jako národ byli dílem zlikvidování, dílem dáni k převýchově do Německa
a dílem vystěhování daleko na Východ.

To byl Heydrichův plán, se kterým se nikterak netajil a který veřejně představil již v roce 1941 krátce po svém nástupu do funkce zastupujícího protektora ve známém hradčanském projevu.

Jeho poprava tak - bez přehánění - zásadním způsobem přispěla k tomu, že jsme jako národ německou okupaci existenčně přežili.

V případě Heydricha šlo o zabití nejvyššího představitele Německé říše za celou druhou světovou válku.

A co je zásadní - tento čin znamenal definitivní oduznání tzv. mnichovské dohody ze strany Francie a Velké Británie, plné uznání londýnské exilové československé vlády a prezidenta Beneše z jejich strany a naprosto klíčový krok pro poválečnou obnovu Československa v předmnichovských hranicích, tzn. včetně tzv. „sudetského“ pohraničí.

To by bez odstranění Heydricha, coby projevu toho, že Československo aktivně bojuje po boku Spojenců proti Německé říši, nebylo vůbec možné a představitelné.

Ano, je tomu tak. Do 27.5. 1942 „spojenecké“ vlády Velké Británie
a Francie mnichovskou dohodu - včetně ji autorizované změny hranic ve prospěch Německa - plně uznávali a respektovali a poválečný osud Československa tak byl velmi nejistý.

Nebýt tedy úspěšné akce našich parašutistů, je velmi pravděpodobné, že dnes by prezident Petr Pávek, pokud by chtěl jet na motorce navštívit svého kamaráda Bernda Posselta do Liberce, musel překročit česko-německé hranice.

Nedopusťme falšování historie!

Operace Anthropoid, což byl krycí název celé akce parašutistického výsadku vrcholící likvidací Heydricha, byla naprosto ojedinělou a výjimečnou záležitostí, a to i v celoevropském kontextu boje proti německému nacismu a tzv. Třetí německé říši.

Šlo o mimořádný hrdinský čin, který vrátil Československo na pomyslnou politickou mapu Evropy a plnohodnotně naši zemi zařadil do tehdejší (později vítězné) protihitlerovské koalice.

Dnes se to někteří političtí a mediální revizionisté v rámci přepisování dějin a výsledků druhé světové války snaží zpochybnit a tuto naši zásadní historickou tradici zpochybnit a změnit.

Snaží se se z viníků vyrobit oběti (a naopak), z osvobození okupaci
a český národ, který byl (bez ohledu na politické přesvědčení občanů) jednotně antinacistický a antiněmecký - a jako téměř jediný v Evropě nevytvořil divizi SS a nedodával své vojáky do řad Wehrmachtu
na východní frontu - zavléci do jakési „Koalice ochotných“,
což historicky není nic jiného, než souručenství západoevropských
a severoevropských států, které hitlerovské Německo podporovali
a sympatizovali s ním a výsledek druhé světové války pro ně byl porážkou, kterou nyní chtějí odčinit.

Nedopusťme, abychom se něčeho takové my Češi účastnili.

Hrdinové

A opravdu nesmíme zapomínat na to, že odstranění Heydricha by nebyla možné bez aktivní pomoci domácího odboje. Už od prvních okamžiků výsadku skupiny Anthropoid v prosinci roku 1941 jí tito odbojáři poskytovali zázemí, ukrývali naše vojáky, zásobovali je jídlem, dodávali jim klíčové informace apod.

Domácí odbojáři se rovněž starali o zajištění operačního materiálu, zbraní a o veškerou logistiku

Bez pomoci těchto hrdinů, jejichž jména většinou už dnes nejsou veřejnosti známá, by naši vojáci Heydricha nikdy „nedostali“.

Historici to dnes hodnotí takřka jednohlasně a jednoznačně: jen a pouze zásluhou stovek domácích odbojářských spolupracovníků a podporovatelů Anthropoidu byl nakonec jeden z nejvýkonnějších
a nejnebezpečnějších mužů Třetí říše, Reinhard Heydrich, odstraněn.

Čest a sláva všem domácím protiněmeckým odbojářům a vojákům československé armády, kteří tuto kreaturu sejmuli.

Jen díky tomu - a díky nim - dnes žijeme ve vlastním státě a po Ústí nad Labem nebo Liberci nepochodují Hitlerovi a Henleinovi pohrobci ze Sudetoněmeckého landsmannschaftu.

Čest a sláva hrdinům protiněmeckého odboje!