Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážení členové vlády.

Účast je opravdu hojná, slovy dva. (Ministryně Černochová: Tři.) Já říkám vážený pane ministře, vážení členové vlády. Dobře, tak snad se ta účast trošku rozšíří, ale ty lavice prázdné u nouzového stavu samozřejmě vyvolávají určité otazníky.

Já bych asi začala tím, že vždycky je dobré si uvědomit, že když je člověk v opozici nebo v koalici, tak je potřeba občas vážit slova, protože pak vás někdy v budoucnosti můžou opravdu nepříjemně dohnat, což se samozřejmě podařilo panu ministrovi Rakušanovi, který prohlašoval, že nouzový stav Česká republika nepotřebuje, protože to je znak selhání vlády. Samozřejmě, nám se to teď velmi hodí, protože můžeme použít jeho vlastní bič na něj samotného a na celou vládu České republiky.

Na druhou stranu já si dovolím tady využít i slova mého ctěného kolegy pana doktora Maška, který ze zdravotních důvodů dnes nemůže být přítomen, který velmi správně položil i třeba na sociálních sítích mnoho otázek, které vlastně korespondují s tím, jak občané se snaží vlastně od politiků získat konkrétní informace. Ono totiž i z té předkládací zprávy zas tak úplně nevyplývá, co jsou ty skutečné důvody pro prodloužení nouzového stavu o dalších 30 dnů. Prostě je potřeba asi na to tedy odpovědět zcela na rovinu, protože i z těch vystoupení, která tady měl pan ministr, jsem pojala dojmu, že vlastně všechno běží, že to nikdo nepotřebuje. Takže já se tedy znovu budu ptát, proč potřebujeme nouzový stav? Je to tedy kvůli nákupům mimo výběrová řízení? Pan ministr říkal, že nikoliv, že to skoro nikdo nevyužívá. Já se tedy ptám jako další důvod: Je to kvůli těm uprchlíkům, kterých se 140 tisíc ztratilo ze země neznámo kam a zbytek bydlí neznámo kde? Nebo je to kvůli chaosu při vyplácení příspěvků uprchlíkům, z něhož se stala pomalu turistika za dávkou? Nebo je to kvůli přiznanému nezvládání situace s uprchlíky v Praze? Jak chceme vlastně lustrovat uprchlíky, když nevíme, kde jsou? Asi se tedy při registraci někde stala chyba a teď je otázka, jestli tedy vláda má dost statečnosti na to, aby tuto chybu přiznala.