Když jsme byli s bráchou malí, rodiče nám říkali, že se nikdy nesmíme prát. Slušní kluci se neperou, a ještě bychom mohli někomu ublížit.

Následek to mělo v tom, že venku nás skupina o pár let větších sígrů šikanovala. Někdy nám sebrali míč nebo bonbony, jindy nás prostě chytli a všemožně trápili. My jsme brečeli a prosili je, ať nás nechají být. Oni se bavili se svou mocí a naší bezbranností.

Až jednou můj mladší horkokrevnější brácha vzal kus trubky od lešení, která se tam válela u nějaké stavby, mával s ní nad hlavou a s řevem „Já vás zabiju!!!“ s ní někoho přetáhl a partičku sígrů rozehnal. Od té doby jsme měli klid.