Zdá se, že se setkaly dva nesmiřitelné tábory. Lékaři se z různých důvodů nechtějí pouštět do liberalizace očkování a rodiče se stále více ptají na nepříjemné otázky. Rodiče jsou v tomto případě většinou považováni za laiky, kteří si chtějí uzurpovat moc, jež jim nenáleží. Lékaři se zase staví do role oněch fundovaných odborníků, kteří se nikdy nemýlí.

Proč, když se podíváme na mapu povinného/dobrovolného očkování v Evropě, vidíme stále Železnou oponu? A jak je možné, že Západ a Sever se svým institutem dobrovolného očkování ještě po epidemiích nevymřel?

Evropská zkušenost jasně dokazuje, že vysoké míry proočkovanosti lze dosáhnout osvětovými informačními kampaněmi a úhradou vakcín, které jsou aplikovány v doporučeném očkovacím plánu, z veřejných prostředků. Žádná z evropských zemí se do zajištění proočkovanosti populace nehrne prostřednictvím represivních opatření. Jakkoli je to cesta těžší, je čas začít sankce nahrazovat motivací.