Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Trošku se posunu mimo tu vnitrokoaliční roztržku, která se tady odehrává a pokusím se být naopak velmi vstřícný k vládě a ke všem ostatním parlamentním stranám, protože pokládám tu situaci, která v Evropě nastala za velmi vážnou. Oni si to možná všichni neuvědomují a myslím si, že pro Českou republiku se v příštích dnech otevřou otázky, které se týkají kvality naší národní suverenity, toho, v jakém společenství chceme a budeme se pohybovat, jakým budeme čelit tlakům. A že je na místě pokusit se tady nalézt, pokusit se nalézt nějakou národní shodu, alespoň minimální konsenzus, se kterým bychom mohli prosazovat svoje zájmy v Evropské unii.

Nemá samozřejmě smysl opakovat, že unie se důsledku britského referenda dostala do nové, naprosto bezprecedentní situace, že je to krok do neznáma, že to může znamenat i konec integračního procesu. Uvidíme. Samozřejmě všechny důsledky dnes není schopen nikdo domyslet ani v Bruselu, ani nikde jinde.

Když se podíváme na první reakce bruselských politiků a často reakce velmi hysterické, tak si uvědomíme, že oni si prostě některé věci nepřipouštěli, nechtěli si je připustit a dosah toho, co se stalo, si nepřipouštějí ani teď. V každém případě můžeme říct, že je to konec EU tak, jak ji známe. A mně je jasné, že po pár dnech a týdnech budeme svědky bagatelizace, ti lidé nevěděli, jak hlasují, a mohlo by se to opakovat. To všechno známe už přece z minulosti z referend, která se opakovala, ať už v Dánsku, nebo v Irsku, nebo z referend, která nakonec byla v jistém smyslu ignorována, jako byla referenda ve Francii nebo Nizozemí, ale to, co se odehrálo v Británii, je něco kvalitativně jiného. Nepůjde to bagatelizovat. Poprvé se hlasovalo o vystoupení země z EU. To hlasování dopadlo jednoznačně, Britové řekli jednoznačně: ano, chceme vystoupit a také vystoupí. A EU bez Británie, EU bez Británie, to zdůrazňuji, je úplně jiný projekt, než jaký jsme znali, a může nám pan Juncker vykládat, co chce. EU tak, jak byla z Evropských společenství vytvářena, byla samozřejmě vytvářena jako konstrukce, do které Velká Británie neodmyslitelně patří. Brexit je nicméně, a tak to musíme chápat, nebo zkusme to tak chápat, samozřejmě i příležitost nebo může to být příležitost. Je to poslední šance, jak EU změnit tak, aby byla do budoucna společenstvím ekonomické prosperity, politické stability, bezpečnosti a také, a to také zdůrazňuji, a také přitažlivým modelem mezistátního uspořádání, což teď v žádném případě není.

A ještě jedno slovo zdůrazňuji, a to je slovo poslední. Poslední příležitost, poslední šance. EU se nejen stále více odcizuje občanům, a já tady používám rád to slovo odcizení a musím přiznat, že některé pojmy nadužívané levicí mají svůj půvab a svoji výkladovou přesnost, unie se po léta odcizuje svým občanům, ale v poslední době také zřetelně oslabuje síly evropských zemí, místo aby je posilovala, a navíc nedokáže vyřešit žádný větší problém, se kterým se v Evropě setkáváme. A stále víc lidí si řeklo, takovou EU nepotřebujeme, a řekli si to britští občané a s nimi si to říká stále víc občanů v jiných zemích EU a říkám to i já. Pokud EU nezměníme, tak se s ní potopíme všichni.

A brexit nám otevírá historickou příležitost pro reformu. A snad to pochopili i představitelé, aspoň někteří představitelé, evropské politické elity a snad to pochopila i vláda České republiky.