Od vlády se oprávněně čekal výsledek v podobě jednoduchého zákona, který by na jedné straně nekomplikoval veřejné investování a na straně druhé uzavíral prostor pro korupci. A výsledek?

Ministryně pro místní rozvoj za ANO Karla Šlechtová předložila do vlády zákon, s nímž zásadně nesouhlasí ani jeho spolupředkladatel, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže! Ten jej dokonce považuje za krok zpět oproti současné úpravě a upozorňuje na zvýšení korupčního potenciálu zákona. K zákonu se sešly stovky připomínek, které nebylo ministerstvo pro místní rozvoj schopno vypořádat, a tak zákon posílá do vlády s 60 (!) zásadními rozpory. O „kvalitě přípravy“ zákona svědčí i skutečnost, že ministryně Šlechtová se nebyla schopna dohodnout dokonce ani s ministry z vlastní strany.

Považuji takový způsob přípravy klíčového zákona, podle něhož se ročně rozdělí skoro 600 mld. Kč z veřejných rozpočtů, za smutný důkaz selhání práce vlády. Je veřejným tajemstvím, které nedávno přiznal i náměstek ministra vnitra pro státní službu, že je vládní legislativa za Sobotkovy vlády postupně paralyzována. Zákonodárný proces trpí na jedné straně rozpadem personálního složení resortů, a to vlivem čistek před platností zákona o státní službě, na straně druhé absencí jakékoliv koordinace mezi ministerstvy. Je pro mne záhadou, je-li zákon o zadávání veřejných zakázek prioritou vlády, co v této věci dělá vicepremiér pro ekonomiku a ministr financí Andrej Babiš. Kdyby totiž „makal“, jak před volbami sliboval, plnil by svoji koordinační roli a zákon o zadávání veřejných zakázek by nebyl předkládán v podobě legislativního paskvilu, který nechce ani ten, kdo je odpovědný za jeho fungování, tedy ÚOHS.