Pokud vyjde najevo, že západní demokracie nejsou schopny hájit svoje zájmy, najde se dost dalších velmocí, které se začnou prosazovat na jejich úkor. Na náš úkor. Mnoho lidí u nás to vůbec nechápe. Stejně jako fakt, že na východní Ukrajině se neodehrává jen jeden z lokálních konfliktů, nad nímž lze večer u televize mávnout lhostejně rukou.

Rusko-ukrajinský konflikt činí "světovým" minimálně tři věci: 1. Je v něm zapojena jaderná velmoc s tradičními imperiálními cíli. 2. Jsou narušovány deklarované zájmy Evropy a USA, které na to nejsou schopny adekvátně odpovědět. 3. Jedná se o geopoliticky citlivý bod, historicko-kulturní konfliktní linii, na níž snadno propukají střety širšího dosahu. Bez rozhodného postoje Západu bude konflikt pokračovat a Západ bude stále více oslaben. To se bohužel již děje.

Můj pohled nemá co dělat s naivním rozdělováním na černé a bílé. Ukrajina není vzorem demokracie, nápady rychle ji přijmout do EU nebo NATO jsou nesmysl. Putin není diktátor, je tvůrcem i produktem režimu, který je pro ruskou společnost adekvátní a odráží její politickou vůli. Problém není v tom, co se odehrává uvnitř Ruska a Ukrajiny. Být v tomto případě proti ruskému postupu neznamená být proti Rusku, člověk může být i rusofilem. Ale každý, kdo se na věci dívá zdravým rozumem a z hlediska zájmů naší země, musí být ruským postupem na Ukrajině zneklidněn.

Rusko udělalo, co se nedělá. Zavírat před tím oči nám nepomůže. Kupříkladu jednostranně porušilo Budapešťské memorandum z prosince 1994, které samo podepsalo. Už to je dostatečný důvod k sankcím a určitě k posilování vojenské přítomnosti na východních hranicích NATO. Všichni mají plná ústa Mnichova a mnichovanství. Historické paralely jsou ale nebezpečné. Tato nesedí. Když už by se ale někdo chtěl vracet do třicátých let 20. století, je mnohem případnější si všimnout obsazení demilitarizovaného Porýní v březnu 1936 nacisty. I tehdy to bylo porušení smlouvy a žádná reakce nepřišla.