Dobrý den, vážený pane předsedo, milé kolegyně a kolegové, vážená vládo. Dovolte mi, abych se vyjádřila k samotnému zákonu o ovzduší a k jeho předloženým změnám. Jak už bylo řečeno v úvodním slově pana ministra, důvodem předložené změny zákona o ovzduší byla potřeba transpozice evropské legislativy ve vztahu k množství přimíchávání biosložek do paliv a upřesnění metody výpočtu pro produkci emisí skleníkových plynů. Otevření takto citlivého zákona vždy vede k možnosti navrhnout změny i v jiné části zákona. V tomto případě jsem i já využila možnost a předložila jsem hned několik pozměňovacích návrhů po konzultaci s Ministerstvem životního prostředí v oblastech, které jsem vnímala jako palčivé, ať už s dopady na města, obce a zejména naše spoluobčany.

Zmíním se tedy o dvou nejzávažnějších. Prvním z nich je dopad do peněženek našich občanů, kteří mají povinnost provádět revizi kotlů. Na základě seznamu určených osob evidovaných u Ministerstva životního prostředí již nebude docházet k předražování této služby, kterému jsme přihlíželi v minulých letech. Návrh nastavuje mechanismus, kdy a jak se obracet na osoby oprávněné k provádění revizí ve svém nejbližším okolí a stanovuje nejvyšší možný finanční limit, za který lze službu provést. Další podstatnou změnou je prodloužení intervalu revize z dvouletého na tříleté období. Pokud tedy dojde ke schválení zákona jako celku, včetně tohoto pozměňovacího návrhu, nedojde k hektickému shánění služby koncem tohoto roku.

Druhým dopadem je změna při stanovení programu na zlepšování kvality ovzduší pro kraje. Důvodem předložení je zrušení některých částí soudem v samotných programech.

Programy nebyly závazné a nebyla možnost jejich vymáhání. Pokud doopravdy chceme zlepšit kvalitu ovzduší v našich městech, musí docházet k celému souhrnu opatření, která povedou ke kýženému efektu. Změna se dotkne převážně měst a obcí, které budou stanovovat harmonogram prací k navrženým opatřením. Tím, že bude vycházet program zlepšování kvality ovzduší ve Věstníku Ministerstva životního prostředí, bude více závazný a vedení města bude muset plánovat své rozpočty v kontextu na stanovená opatření.

Většina starostů, pokud bude mít na výběr, zda postaví nové dětské hřiště nebo zamete silnici místo dvakrát za rok čtyřikrát za rok, raději sáhne po výstavbě dětského hřiště, a to nejen z politicky kladných bodů u svých občanů, ale i třeba z důvodu tlaku a potřeby rozvojových míst své obce.