Dovolte mi připomenout, že v naší zemi od roku 1977 platí jako závazný právní dokument Mezinárodní pakt o občanských a politických právech o právech hospodářských a sociálních, který byl vyhlášen pod č. 120/1976 Sb. Ten v článku 20 odst. 1 ukládá – cituji „Jakákoliv válečná propaganda je zakázána zákonem“. Bývalé Československo tento závazek plnilo i bez této mezinárodně potvrzené povinnosti tím, že přijalo zákon o míru č. 165/1950 Sb., který platil až do 31. 12. 2009.

Od roku 2010 zákon již nemáme a povinnost zakázat válečnou propagandu máme převedenu, i když ne tak detailně v § 407 trestního zákona č. 40/2009 Sb. Ještě jedna věc je v článku 20 v odst. 2 důležitá, a to je zákaz hlásání jakékoliv národní, rasové nebo náboženské nenávisti, jež představuje podněcování k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí. Problém je v tom, že tento zákaz jen málokdo respektuje. Nenávistných projevů slyšíme a čteme z různých medií či přímo od politiků, včetně těch vrcholných, tolik, že pravděpodobně orgány činné v trestním řízení rezignovaly na to, aby z úřední povinnosti takové trestné činy stíhaly. To je ale chyba, a to zásadní.