To jsou otázky bezesporu zajímavé a znát na ně pravdivou odpověď by bylo užitečné. Vedením diskuse o nich však neodvratně ztrácíme ze zřetele to podstatné. Co je to podstatné? Naše národní zájmy.

A jaké to jsou? Prioritně uchovat Ukrajinu jako nárazníkovou zónu mezi Západem a Ruskem.

V lepším případě se ji pak ve středně a dlouhodobém horizontu pokusit integrovat do euroatlantických struktur. Smyslem je zabránit posunu Ruska směrem na západ, protože čím více na západ se dostane, tím větší bude mít sílu i chuť aktivně ovlivňovat situaci u nás a prosazovat na náš úkor na našem území své politické a ekonomické zájmy. Nenechme se zmást. Ukrajina není země, kdesi za devatero horami a řekami.

V našem zájmu rozhodně není eskalace konfliktu. Další růst nepokojů, občanská válka nebo dokonce ozbrojený konflikt s Ruskem by mohl mít za následek migrační vlny. Již dnes u nás legálně žije více než sto tisíc Ukrajinců, kteří představují přibližně čtvrtinový podíl ze všech cizinců žijících v ČR. Cílovou destinací pro mnohé uprchlíky by i proto zcela jistě byla vedle dalších západních zemí i ČR. Stejně tak by další eskalace konfliktu mohla vážně narušit dodávky plynu. To jsme si v Evropě již prožili a určitě si to nechceme zopakovat. Systém mezinárodních vztahů může fungovat různě. V zásadě existují dva základní modely. Na jedné straně stojí systém, ve kterém se hraje podle pravidel mezinárodního práva. Jde o systém, ve kterém i ti nejsilnější tato pravidla dodržují. Na opačném konci je pak "koncert velmocí", kdy o všem podstatném rozhoduje několik málo mocných států podle svých potřeb.