Islámskému Turecku, na rozdíl od pravoslavného Srbska, které rovněž významným způsobem zasáhla vlna běženců, jsou především prostřednictvím německé kancléřky slibovány různé ústupky a finanční podpora ze strany EU. Turecku tak, vedle jeho ambiciózních zájmů v oblasti Blízkého východu, celá nově vzniklá situace nahrává i v rámci přístupových jednání.

Turecko nyní pod příslibem pomoci řešení postavení uprchlíků, dosáhlo např. slibu realizace bezvízové politiky v rámci EU, což se může stát jedním z dalších bezpečnostních rizik pro Unii. Sestřelením ruského letounu si Turecko otestovalo i své postavení v NATO. Bylo sice „ pokáráno“ představiteli hlavních členských států Severoatlantické aliance, ale bez razantnějšího varování.

Turecká armáda dále bombarduje kurdské bojovníky a její nečinnost ve vztahu odporu vůči tzv. Islámskému státu, je mírně řečeno zarážející. Turecko, jak uvádí mnohé informační zdroje a sdělovací prostředky, se údajně stává rájem nejen pro překupníky ropy, ale i uměleckých artefaktů ze Sýrie a Iráku a kvete zde i byznys založený právě na uprchlících.