Fleischer (SPR-RSČ): ČR padá na dno, i když řešení je snadné a na dosah

Chlouba všech vlád – hospodářský růst české ekonomiky, podle aktuálních dat zpomalil z 5,5 na 4,5 procenta. Vzhledem ke stavu kupní síly a nedostatku kvalifikovaných zaměstnanců se nedá očekávat obrat k vyššímu růstu.

Poněkud se vyčerpala studnice plná vhodných pracovníků na volné pozice i přes jisté malé navýšení mezd. Některé obory hlásí kritický stav a nezájem o práci v jimi nabízených pozicích. Nejedná se jen o levnější pracovníky, nýbrž nezájem bují i o posty lépe placené, s požadavkem na VŠ vzdělání. Lidem se za stávající situace nevyplácí pracovat a práce je pro mnohé lidi ztrátová.

Velký díl na všem mají v České republice všudypřítomné a mezinárodně viditelné exekuce, které svými lichvářskými úroky a poplatky doslova vysávají ekonomicky aktivního občana, kterému po dlouhé měsíce srážek nezůstává za jeho odvedenou práci vůbec nic. Není to život, ale otročina, míní mnozí a mají pravdu. Nezájem o práci v ČR poroste zejména mezi mladými, které si chapadla českých soukromých exekutorů již také stačila zachytit, třeba díky pokutě 2000 korun, kterou spolu s advokátem, soukromý exekutor vyšvihnul na 25.000 korun s denním nášupem českých 0,05 % úroků.

V obchodech klesají tržby, některé druhy zboží mizí, protože nebylo možné je udržet za stávající kvality a při zachování současných cen. Nevyplatilo se je nakupovat a prodávat a tak se nám rozevírají pověstné nůžky co do šíře nabídky sortimentu a kvality, mezi obchody v Rakousku a Německu a v České exekutorské republice.

Studenti mají po studiích namířeno do lépe placených pozic na západě Evropy. Zmizí kvalifikovaná domácí pracovní síla.

Situace zaměstnavatelů se zhorší ještě více, a k tomu je třeba připočíst Babišovy daně. Celkové odvodové a daňové zatížení práce v ČR, které je celosvětově sedmé nejvyšší ze zemí OECD a je jedním z mnoha úderů vlády, které sráží české podnikatele na dno.

Zvýšily se zálohy na pojištění a další důležité výdaje pro zaměstnance i podnikatele v roce 2018.

OSVČ, která začala podnikat a ještě nemá tržbu, už musí odvádět měsíčně 2189 Kč jako minimální měsíční zálohu za sociální pojištění a k tomu 2024 Kč jako minimální měsíční zálohu na zdravotní pojištění, tedy dohromady 4213 Kč musí OSVČ měsíčně jen za svoji osobu zaplatit, a to ještě ani nevydělala jedinou korunu. A k tomu další běžné výdaje, spojené s podnikáním. Naopak k tomu může připočíst náklady na další vynálezy nové vlády, EET počínaje. Kdo sám nepodnikal, neví. Každá oblast činnosti znamená pro živnostníka či podnikatele peníze, které musí vydat, ber kde ber.

Společným jmenovatelem všech zainteresovaných je především přebujelý úřednický aparát státní administrativy. Stát zaměstnává desetitisíce úředníků. Úřady práce zaměstnávají duplicitně úředníky, kteří razítkují a úředníky, kteří píší dávky v hmotné nouzi. Roste počet kontrolních úředníků, poradců a asistentů. Zbytečně financujeme drahou druhou komoru Parlamentu České republiky – Senát. K čemu máme dva parlamenty v desetimilionovém státě? K tomu jejich asistenty, kmenové zaměstnance, auta, správu budov. Ministerstva zaměstnávají stálé úředníky, ale i externí spolupracovníky, kteří vysávají státní pokladnu o nepředstavitelné sumy, které musí zaplatit ten, kdo pracuje či podniká.

K nákladovým položkám je nutné připočíst odvody Evropské unii, kde příjmy jsou již téměř rovny výdajům a členství jinak nepřináší žádné další výhody, jen povinnosti.

V únoru letošního roku se konalo zasedání ministrů obrany států NATO, kde jedním z hlavních témat bylo dostatečné a mezi státy vyvážené vynakládání prostředků na obranu. Jinými slovy opět navýšení výdajů. A občane, plať!

Nízká kupní síla tlačí k zemi příjmy státního rozpočtu z DPH a daní z příjmů. Malé tržby nutí malé podnikatele i velké řetězce omezovat prodej, nebo zastavit zcela.

Exekutorská komora prohlašuje, že se zvyšuje počet úspěšně vymožených exekucí a klesá jejich počet, ale opak je pravdou.

Pod tíhou všeberoucí české exekuce živoří statisíce lidí, jejichž kupní síla je nulová, protože nezabavitelné minimum se nezvýšilo, díky stále stejnému životnímu minimu, a to je stejné od roku 2012.

Je jedno, zda vyděláváte 10.000, nebo 100.000 korun, stále vám zůstane po srážce stejných 7 až 8 tisíc na život. A i tuto částku vám zabaví, pokud přijde na bankovní účet, protože žádná vláda nezakázala ve světě nevídanou možnost, aby exekuce mohly probíhat všemi způsoby naráz, a současně nedefinovala trestný čin lichvy a nezřídila chráněné bankovní účty pro firmy i jednotlivce, které by bránily pádu exekuovaného na sociální dno a následně na ulici.

Počty bezdomovců stoupají, stejně jako ceny nemovitostí a úrokové sazby hypotečních úvěrů.

Mzdy sice o malinko povyrostly, ale jednotlivec má malou šanci na to, aby ze mzdy utáhnul v ČR vlastní, byť i nájemní byt, a k tomu pouhou obživu a dopravu do práce.

ODS celá léta brzdila minimální mzdu i mzdy státních zaměstnanců, které byly vodítkem pro mzdovou politiku i v soukromém sektoru. ČSSD naopak začala skokově a v krátké době populisticky navyšovat minimální mzdu i mzdy státních zaměstnanců, což ale v soukromé sféře způsobilo nebývalý tlak na mzdy a úbytek pracovních sil. Náhlá exploze výdajů začíná pokládat jednu firmu za druhou a tisíce OSVČ chodí na živnostenské úřady rušit živnost.

Média sdělují, jak poklesla nezaměstnanost, ale pokud navštívíme kterýkoliv úřad práce, uvidíme stejný obrázek – stovky úředníků a tisíce nezaměstnaných.

Vláda místo změn zákonů o exekucích a úrocích raději uvažuje o odstranění šedé ekonomiky, což ale způsobí nebývalé sociální nepokoje, protože šedá ekonomika pomáhá přežít v současném systému cca 2 milionům lidí, a to bude pro stát velká rána.

Vláda se nezaměřuje na příčinu, ale řeší následek, a tak český soukromý exekutor bohatne dál a šedá ekonomika bují.

Výrazně neklesá ani počet hospitalizovaných se srdeční příhodou, což bývá následkem přetížení a stresu lidi pod tlakem exekucí a potřebou vydělat peníze i dvěma až třemi pracovními činnostmi. Roste počet pacientů v psychiatrických nemocnicích, kde příčina je totožná, a bohužel neklesá ani počet těch spoluobčanů, kteří si vezmou život dobrovolně, aby unikli doživotní bídě, kvůli původně bagatelnímu dluhu, který ale narostl o obludné úroky a poplatky. Ty však umožnil stát a vlády.

Nikdo neřeší špatné zákony – Soudní řád správní, Občanský soudní řád ani Exekuční řád. Zákony zůstávají v podobě, kdy českým soukromým exekutorům je dovoleno vše a mají volnou cestu k neskutečnému bohatnutí – a na straně druhé, očekává se ekonomický pád České republiky, která bude pak nucena vyprodávat vše pod cenou, z čehož uhradí nutné státní výdaje. Na jak dlouho?

To vše pro nevoli řešit systém exekucí v České republice, a to od roku 2001, kdy tento problém vznikl, ale vygradoval až po roce 2004. Dnes v České republice takřka neexistuje střední vrstva, dle evropských hledisek, a narůstá počet lidí, kteří nemají na jídlo a živí je jen nejisté a příležitostné brigády.

Důchodci musí pracovat, protože neutáhnou nájem a jídlo, na sociální dávky nedosáhnou. Zato dlouhodobě, nebo spíše nikdy nepracující spoluobčané leží na dávkách celý život a nezměnila je ani slibovaná politika ČSSD, po které zůstaly na MPSV jen problémy a náklady a vzrostl počet úředníků neefektivních úřadů práce a samotného MPSV.

(převzato z Profilu)