Fleischer (SPR-RSČ): Exekustán vstupuje do nového roku. Jaké jsou šance na změnu?

Vstupujeme do nového roku krátce po volbách, které proběhly pod diktátem České televize a ostatních médií. Voličům byly prezentovány jen vyvolené politické strany a ostatní neměly do živých vysílání přístup a nedozvěděla se tak o nich a jejich kandidatuře velká část české populace, což ovlivnilo volby a umožnilo vstup do Poslanecké sněmovny pouze těm, kteří se hodí do krámu stávajícím stranám a zájmovým skupnám a jejich lobbistům. Naopak se nedostaly jiné, které v minulosti v parlamentu byly a měly ambice tam být opět.

Vstupujeme do roku prezidentských voleb, kdy občan opět nebude volit nejlepšího kandidáta, ale bude volit, jak je v ČR zvykem ve všech volbách, cestu nejmenšího zla.

Současně ale vstupujeme do období, kdy sílí tlak neustále rostoucí části té populace, která má dvě a více exekucí a současně sílí tlak ze strany Evropské komise a Evropské unie obecně na posílení příjmů českého obyvatelstva a přizpůsobení českých zákonů těm, kterí platí v ostatních státech Evropské unie. Tedy sílí i tlak na změny zákonů, které zcela změní systém exekucí, jaký máme v ČR a jaký je ojedinělý nejen v EU, ale i na celém světě. Český systém exekucí se nápadně podobá mafiánskému vymáhání výpalného, pokud vezmeme v úvahu výši úroků, odměny advokátů a českých soukromých exekutorů. Pokud vezmeme v úvahu prorůstání exekutorského vlivu do politiky a vedení státu. Pokud vezmeme v úvahu, že de facto neexistuje žádný účinný a nestranný kontrolní orgán, který by stál nad exekutory.

I kdybychom připustili komercionalizaci justice a existenci soukromého exekutora, který provádí rozsudek státního soudu jako podnikání, tak nemůžeme akceptovat další řadu podmínek, které nesou dva základní zákony, kterými se řídí exekuce v ČR a to sice slavný a světově proslulý Exekuční řád, podepsaný Havlem, Zemanem a Klausem, Zákon 120/2001 Sb. a také Zákon 99/1963 Sb. Občanský soudní řád, který by si zasloužil nejen novelizaci některých jeho součástí, ale zcela nový celý materiál, protože základ současného zákona je datován rokem 1963, tedy tento zákon pochází z období hluboké totality a neztotožňuje se se současným právním prostředím a pouhýmn látáním a aktualizacemi vznikají jen zmatky a podhoubí vyděračského a lichvářského exekutorského průmyslu, který je již dobře znám po celém světě a který se u nás zakořeňuje a prorůstá médii i politikou.

Vrátím-li se ke kontrolnímu orgánu, kterým je v ČR samozvaná Exekutorská komora, pak nesmím opomenout fakt, že otcem současné prezidentky Exekutorské komory Pavly Fučíkové je milionový dlužník a pravomocně odsouzený podvodník Pavel Chalupa. Chalupa byl kvůli rozsáhlým finančním podvodům dokonce i trestně stíhaný. Díky amnestii prezidenta Václava Klause z roku 2013 bylo ale jeho stíhání z větší části zastaveno a za zbylé trestné činy dostal v březnu 2014 u Krajského soudu v Ostravě pravomocně podmínku.

Podle údajů v Centrální evidenci exekucí byla ke dni 7. září 2016 vůči panu Chalupovi vedena tři pravomocná exekuční řízení na peněžitou povinnost v celkové výši 1 084 620 korun plus příslušenství. Informace o aktuální výši peněžité povinnosti či dosud vymožené částce se nezapisují do Centrální evidence exekucí, a nejsou tedy veřejným údajem.

Jenže to není jediný prohřešek prezidentky Exekutorské komory Pavly Fučíkové. Fučíková čelí dalšímu podezření ze střetu zájmů. Jde o dražbu bytu v Ostravě, který manžel exekutorky vydražil přímo pro její firmu. Tuto nemovitost vydražila akciová společnost Hicra Reality. A manžel soudní exekutorky Pavly Fučíkové Miroslav Fučík je předsedou představenstva v této akciové společnosti. Sama paní exekutorka vlastní 96 procent akcií této akciové společnosti.

Žádný postih, žádná osobní odpovědnost, žádná morální hlediska. Samozřejmě ale na druhé straně tato komora šmahem odmítá oprávněné stížnosti desítek tisíc neoprávněně a nesprávně exekuovaných občanů České republiky, kterým je způsobována mnohdy fatální a značná škoda na majetku i zdraví. Doslova ranou pro Českou republiku je pak statistika sebevražd, kde z celkového počtu cca 1700 sebevražd ročně připadá více, než 60 % na sebevraždy z důvodu exekuce, či hrozící exekuce. Statistiky související trestné činnosti však nemáme a je jasné, že i zde může být značná část trestné činnosti zaviněna skutečností, že se pachatel vyskytl v exekucích, ze kterých se v ČR nedá většinou nikdy vymanit a které znamenají pád do dluhové spirály. A protože systém exekucí v ČR umožňuje provádět exekuce všemi způsoby naráz a neumožní povinnému ani mít chráněný bankovní účet, bere soukromý exekutor doslova vše a to včetně zbytku mzdy po srážce, který dorazí povinnému na bankovní účet. Řada lidí uniká do šedé ekonomiky, nebo do zahraničí, což však neprospívá české ekonomice.

Neprospívá to ani bankám a obchodním řetězcům, protože nemá smysl mít v České republice bankovní účet, pokud jste v exekuci a za stávajících podmínek, které upravují výše zmíněné zákony.

Občanský soudní řád nedostatečně chrání osobu a rodinu povinného před exekutorskými podnikateli a tak často rodiny končí rozvratem a ekonomickým pádem na samé dno.

Současně s tím však sílí tlak vlády na potírání šedé ekonomiky, drsnější vymáhání daní a dlužník je mnoha novinkami v zákonech, doslova vháněn do kouta, odkud není úniku a stává se pracujícím robotem, který nežije, pouze pracuje a platí celá léta a nepomohou ani špatně zákonem ošetřené insolvence, které často končí konkurzem, či sebevraždou, nebo vězením, kdy dlužník nevydrží tlak úřadů a bídu spojenou s malým a 6 let neměnným nezabavitelným minimem, ze kterého musí žít po dobu dlouhých 5 let. Nezabavitelné minimum je totiž závislé na výši částky životního minima, které se změnilo naposledy v lednu 2012, zatímco spotřebitelské ceny a ceny energií a nájmů rostly.

Dlužníci nemají logické řešení, jen odevzdaně a zbytečně platit nejprve nekončící poplatky a úroky, pak samotný dluh. Přitom dluh roste i při splácení a čeští soukromí exekutoři nikdy neinformují povinné o přesném zůstatku dluhu, naopak činí další kroky, například zbytečné dotazy na vězeňskou službu, registr vozidel, katastrální úřad, Českou správu sociálního zabezpečení atd. a tím navyšují nikdy nekončící náklady exekuce a to vše v souladu s platnými zákony, které, jak již bylo řečeno, nemají ve světě obdoby.

Následky pociťují nejen banky, kterým tak unikají statisíce klientů, ale i velké řetězce, jimž zase unikají nerealizované tržby, protože nejméně milion osob je v situaci, která jim neumožňuje běžnou spotřebu, obvyklou všude v EU, ale udržují člověka na hranici bídy s tím, že minulá vláda ještě snížila dávky hmotné nouze, konkrétně příspěvek na živobytí po půl roce pobírání dávky 3410 korun na 2200 korun měsíčně. Tedy opravdu není kam uniknout před bídou a rostoucími dluhy, jejichž růst nemůže dlužník ovlivnit.

Tragické je, že dluhy a předlužení nezpůsobují sami dlužníci, ale exekuce. Jediná exekuce totiž, na základě špatných zákonů, zablokuje veškeré možné finanční příjmy povinného a ten tak inkasuje další a další exekuce, protože nemá na platby energií, nájemného, kabelové televize, telefonu atd. Srážky ze mzdy a z účtů současně dostávají povinné do platební neschopnosti a stát a politici to vědí, ale těžko něco učiní, když v ústavně právním výboru minulé i současné Poslanecké sněmovny sedí stále manžel brněnské exekutorky JUDr. Aleny Blažkové, známý Don Pablo – JUDr. Blažek za ODS.

K tomu do služeb Českého statistického úřadu, který sčítá hlasy ve volbách, ale také provádí statistiky, se infiltrovala bývalá mluvčí Exekutorské komory Báčová. ČSÚ zaznamenal řadu chyb v součtu preferencí a hlasů pro strany a kandidáty a Nejvyšší správní soud s výjimkou jedné, odmítl všechny stížnosti a volby platí, ač za záhadných skutečností, které můžeme číst na sociálních sítích. Tam řada občanů píše o svých ztracených hlasech – marně.

Statistiky přestaly uvádět některé údaje, které by rozkryly jasný vliv exekucí v ČR na ekonomiku státu a tržby bank a obchodních řetězců. Např. struktura ekonomicky aktivního obyvatelstva se přestala ČSÚ zveřejňovat po roce 2014. Nenajdeme ani přesné údaje o příčinách sebevražd, které má však Policie ČR. Nenajdeme přesné a do sebe zapadající údaje o české ekonomice v závislosti na úpadku rodin, postižených exekucí.

Bylo by jasné, že tato nesporná data, která dávají logiku, by způsobila ještě větší odpor ze strany Evropské komise, na kterou zase tlačí obchodní řetězce, které se potýkají s menšími tržbami v ČR pod svá očekávání.

Řada řetězců tak odešla z ČR, naposled poměrně oblíbený SPAR, předtím Delvita, Carrefour, K-Mart, Julius Meinl, Edeka, Plus Discount a o odchodu uvažoval i řetězec Tesco, který se již nevejde do požadavků nízkých cen nekoupěschopného českého obyvatelstva.

Pokud od roku 2001 bylo v zemi, kde žije 10 597 473 obyvatel včetně nemluvňat a dětí, nařízeno přes 7 milionů exekucí, pak už to není o finanční negramotnosti, ale o nepoměru cen a mezd v ČR ve srovnání se západní Evropou, ale i o počtu zchudlých Čechů vlivem exekuce a to i v případě těch šťastných, kterým se podařilo exekuce vydřít a splatit. Ti, kteří nedosáhnou na příjmy, které by pokryly hltající exekuční průmysl v Česku, končí na ulici, ve vězení, na hřbitově, nebo v psychiatrické léčebně. Tyto statistiky jsou nepublikovány, avšak stačí například navšívit kdekoliv posledně zmiňovanou psychiatrickou léčebnu, kde končí nejen lidé kolapsem psychiky, ale i tím, že na základě životní situace, kterou jim způsobila bezvýchodná situace díky exekucím, začali pít alkohol, či užívat drogy a páchat trestnou činnost.

Zatímco v západní Evropě je tržní podíl pěti největších řetězců na rychloobrátkovém trhu zpravidla mezi 60 až 75 procenty, v Česku jen 46 procent. Ten rozdíl však není způsoben jen nízkými mzdami, ale hlavně dopadem drtícího systému českých exekucí na občany – spotřebitele, či spíše nespotřebitele.

Kolik miliard ročně navíc by si připsala kterákoliv banka v ČR, pokud by neexistoval současný systém exekucí? Sama Exekutorká komora uvádí, že letos byla soudy v ČR nařízena exekuce přes 834 tisíc lidem, téměř polovina z nich má čtyři a více exekucí.

Ty jim vznikly ne proto, že by platit nechtěli, ale protože nemají z čeho, jelikož vše co povinný přijme, i kdyby bral milion měsíčně, zůstane mu pouze pár tisíc, přesněji pokud by občan pobíral 1 000 000 Kč čistého měsíčně, nezabavitelné existenční minimum na vše, tedy i na bydlení a stravu, oblečení, dopravu, telefon, léky, obuv, služby, by mu stát ponechal jen 12 309 Kč měsíčně. Vše ostatní by vzal exekutor. Za současného nárůstu úroků a poplatků pro pana soukromého exekutora. Ale jak jsem psal výše, těchto 12 309 Kč by přišlo na bankovní účet, kde by se staly opět kořistí soukromého exekutora. Banky v ČR mohou povinnému ze zákona totiž vyplatit pouze jednou a to dvojnásobek životního minima a to se, jak jsem již psal, nezměnilo od roku 2012.

Vstupujeme tedy do roku, kdy občané budou brát aktivity do vlastních rukou a začnou věci řešit sami mnohem aktivněji, protože smyčka se utahuje a vláda místo aby řešila příčinu šedé ekonomiky a odstranila ji, chce šedou ekonomiku zastavit opět pouze dopady na její účastníky, jak je v Česku zvykem. Tento rok je tedy obdobím, kdy vidíme, že současné složení Poslanecké sněmovny a vlády nebude mít vůli cokoliv měnit a bude tedy nutné se stále častěji obracet na mezinárodní lidskoprávní organizace a soudy.

Je to rok slučování stovek malých organizací proti systému exekucí v ČR a společnému boji za spravedlivý systém exekucí, nikoliv likvidační. Rok boje proti komercionalizaci justice.

Statisíce domácností, miliony lidí stojí proti 155 soukromým exekutorům a jejich miliardovým příjmům, které živí média a politiky. Kdo obstojí a kdo padne uvidíme příští rok.

Karel Fleischer
Místopředseda SPR-RSČ

Převzato z profilu.