Podpora vývozu by tak dle mínění ČNB měla nastartovat ekonomiku, zvýšit spotřebu, investice a vést k růstu zaměstnanosti. Na počátku tisku peněz se sice může jevit, že ekonomika začíná startovat, ale v průběhu času, postupně s probíhajícím tiskem peněz, začne růst inflace. Jejím působením dojde k poklesu kupní síly a životní úrovně běžných občanů, přesunu majetku od široké veřejnosti k úzké skupině a chybným signálům pro případné investory.

Již cca v roce 1840 napsal Frederic Bastiat knihu Co je a co není vidět. Problém rádoby sofistikovaných zásahů do ekonomiky je v tom, že když realizujete nějaké opatření, které sice vede v jedné části ekonomiky k viditelným pozitivním výsledkům, tak na druhé straně ekonomiky nastává právě opačný proces, zhoršuje se její stav. Podstatou je, že autoři zásahů do ekonomiky vždy upozorňují na úspěchy, kterých bylo dosaženo. Aspekty, u kterých došlo ke zhoršení, už nikdo nevidí, lépe řečeno nechce vidět.

Když do ekonomiky začnou proudit inflační peníze, tak je do ruky dostanou vybraní jedinci, v našem případě exportéři. Tito zvýší své nákupy o tuto dodatečnou kupní silu. Opticky to vypadá, že ekonomika startuje. Exportéři vykazují vyšší zisky, sami zvyšují své nákupy, což vede k vyšším tržbám jejich dodavatelů. Mnozí exportéři a jejich dodavatelé pod vlivem efektu známého jako iluze peněz mohou začít investovat a rozšiřovat výrobu, což přináší zvýšené tržby dodavatelům investic. To je ta část, která je vidět a na kterou bude ČNB přes média poukazovat.

Tato dodatečná kupní síla začíná proudit ekonomikou. Podnikatelé, kteří obdrží tyto dodatečné inflační peníze jako první, nakupují za původní nezvýšené ceny. Protože se této skupině zvýšil peněžní příjem díky inflačním penězům, budou si moci koupit proporcionálně více zboží. Tím roste poptávka po tomto zboží, zvyšují se tržby a může růst i zaměstnanost. Jak v průběhu času inflační peníze postupně proudí ekonomikou, začínají růst ceny. Ceny samozřejmě začínají růst i vlivem zdražení dovozu, viz. předcházející článek. To, co se jeví na jedné straně ekonomiky jako pozitivní, kdy některým firmám začínají růst tržby, tak jiným, s určitým časovým zpožděním, začínají naopak tržby klesat. Nesmíte totiž zapomenout, že jsou zde skupiny, které se k inflačním penězům vůbec nedostanou, respektive se dostanou jako poslední. Jedná se obvykle o zaměstnance, běžné spotřebitele. Tito mají stále stejný plat, ale v průběhu času nakupují za postupně více a více rostoucí ceny. Tím, jak se jim zdražují jejich základní potřeby, např. jídlo, ošacení, benzín, atd., tak začíná klesat jejich kupní síla. Této skupině se vlivem prostupující inflace snižuje její životní úroveň. Toto snížení životní úrovně se logicky začíná projevovat v tom, že omezují některé své nákupy. Podnikatelům, u kterých tyto nákupy realizovali, klesají tržby a zisky. Totéž se projevuje u dodavatelů zmíněných podnikatelů, a tak dále.

Inflační peníze, jak postupně prostupují ekonomikou, způsobují sice růst tržeb, bohatství a životní úrovně na jedné straně (u prvních příjemců inflačních peněz), ale s určitým časovým zpožděním rovněž způsobují pokles tržeb, bohatství a životní úrovně na druhé straně (u posledních příjemců inflačních peněz). Zisk první skupiny tak vznikne na úkor ztrát utrpěných poslední skupinou. Zaměstnanci s určitým zpožděním mohou dosáhnout zvýšení platů, čímž se jim vrátí jejich reálná kupní sila na původní úroveň. Tomuto srovnání ale ČNB zabrání dalším pumpováním inflačních peněz, i když jejím primárním cílem je snižovat devizový kurz.  Takto celý proces pokračuje pořád dokola, dokud ČNB neukončí pumpování inflačních peněz do ekonomiky.

ČNB prohlásila, že chce snížit kurz, aby podpořila export, ale současně vyhlásila inflační cíl ve výši 2%. Proti záměru ČNB udržet nízký kurz bude ale působit inflační očekávání, které povede firmy ke zvyšování cen, aby drželi krok s inflací. Postupně může dojít  i k růstu mezd, pokud si jej zaměstnanci vynutí. Růst domácí cenové hladiny ale ovlivňuje reálný kurz, viz. předcházející článek, a snižuje konkurenceschopnost českého vývozu. Aby intervence měla smysl, ČNB musí zrychlit tisk peněz a předbíhat očekávanou inflaci, aby udržela nízký kurz.  Teoreticky takto sice může pokračovat po libovolně dlouhou dobu. Z praktického hlediska to ale nemůže udělat, aniž by rozpoutala vyšší inflaci. V určitém momentě tak musí tisk peněz ukončit.

Jakmile ČNB přestane pumpovat inflační peníze, tak se obvykle s časovým zpožděním cca 6ti až 9ti měsíců (statistická zkušenost) mohou objevit příznaky nástupu recese. Podstata vzniku recese je v tom, že inflační očekávání vede firmy ke zvyšování cen. Po ukončení tisku peněz takový růst cen postupně narazí na nedostatek peněz v ekonomice (peněžní zásoba přestala růst, ale růst cen pokračuje), ekonomika nestíhá absorbovat setrvačný růst cen, což se navenek projeví jako pokles poptávky po zboží a službách. Začínají se hromadit neprodejné zásoby, zpomaluje se růst HDP, některé firmy musí snižovat mzdy či propouštět zaměstnance, začíná růst nezaměstnanost.

Jak jsme si řekli v úvodu článku, podnikatelé, kteří byli na počátku toku inflačních peněz, dostali falešné a chybné informace. Jedná se o zmíněnou iluzi peněz. Jednoduše si mysleli, že roste poptávka po jejich zboží vlivem růstu reálné kupní síly či zvýšené poptávce po jejich zboží. Pod vlivem této iluze někteří podnikatelé začali rozšiřovat výrobu, vzali si úvěry na stavbu nových hal, technického vybavení či nákupu zásob. Vyšší zisky ale trvají pouze tak dlouho, jak trvá přísun dodatečných inflačních peněz.  Jak ČNB přestane pumpovat inflační peníze, zmizí dodatečná poptávka plynoucí z inflačních peněz, čímž se sníží tržby těchto podnikatelů. Protože ČNB zvyšuje peněžní zásobu (tiskne peníze) prostřednictvím intervence na pokles devizového kurzu, tak tržby poklesnou, jak se srovnají cenové hladiny vlivem inflace (vzrostou náklady exportérům). Jak jsem řekl, někteří podnikatelé začali rozšiřovat výrobu a investovat. Nyní, jak se jejich tržby snížily (mají-li štěstí tak na původní úroveň před intervencí), zbyly jim přebytečné výrobní kapacity, nedokončené stavby, neprodejné zásoby, atd., ale hlavně úvěry, které musí splatit. Řada z nich se tak může dostat do finančních problémů.  

Pokud ČNB splní své prohlášení z jednání bankovní rady ze dne 17.12.2013 a bude intervenovat do počátku roku 2015, a pokud cca po 6ti až 9ti měsících  od ukončení intervence nastoupí recese, tak nově vznikající vláda může mít problém. Recese se může začít projevovat počátkem druhé poloviny volebního období. Léčba recese po inflaci nebývá příjemná. Nepříjemný je i fakt, že inflace často skutečně vede ke snížení nezaměstnanosti na svém počátku, ale pouze za cenu mnohem vyšší nezaměstnanosti v budoucnu. Opoziční strany rády využijí inflace a následné recese a růstu nezaměstnanosti ke kritice vlády v rámci blížících se voleb. Běžní občané neumí rozlišit vliv monetární politiky ČNB od vládní politiky a jejich odpovědnost za inflaci a následnou recesi. Za pokles své životní úrovně  budou vinit vládu. Případná recese tak může mít negativní na výsledek následujících voleb.  

Rád bych ale zdůraznil, že pod pojmem recese v tomto článku nemám na mysli recesi v podobě Velké hospodářské krize ze třicátých let, ale určité zpomalení růstu HDP. Jak ale bude recese hluboká a dlouhá, závisí na rozsahu, v jakém ČNB bude zvyšovat peněžní zásobu a na míře následné inflace.