Dnes, když máme události chronologicky seřazeny, je pro nás nepochopitelné nejen že jsme v té době byli jako země obětováni, ale i to, že nikdo neviděl, kam vše směřuje. Pro tehdejší agresory byly podepsané smlouvy jen cárem papíru, který jim dával čas na další postupné kroky, které směřovaly jen jedním směrem.  Agresor má vždy výhodu, protože jen on ví, kam směřuje, jen on ví jaké prostředky je ochoten použít. Také nedbá mezinárodního práva, případně s ním zachází tak, jak se mu právě hodí.  Je o krok před ostatními. Známe to z historie byl to rok 1968, kdy jsme se stali obětí boje o Evropu a udržení si zájmů v tehdy rozděleném světě na východ a západ. Ale není jen agrese vojenská, je i agrese politická, která dovede využít toho, že demokracie není všemocná a jsou chvíle, kdy ji lze obejít agresivní politikou. To nám připomíná rok 1948, kdy tehdejší vnitřní agresor umně vmanipuloval naši zemi k totalitnímu vývoji, který trval až do listopadových událostí roku 1989. I dnes v Evropě probíhá boj, který nelze jednoduše popsat, který má své historické konsekvence. Ukrajina a Krym jsou ukázkou, kdy jde o vliv, o moc a bohužel až v poslední řadě o lidi.   Protože i u nás se v roce 1948 slavilo na náměstích. Je třeba mít toto vždy na paměti, je třeba, aby našim dětem byla historie vykládána ve všech souvislostech a pravdivě. Už proto, aby neopakovaly chyby, kterým podlehli jiní. Připomínejme to sami sobě i našim dětem.

Jan Gabriel
předseda OS ODS Praha 11