Začněme vědou. Vysoké školy se domáhají 291 milionů, aby nemusely omezovat výzkum. Ministr Fiala nechal ležet (neprovedl potřebné úpravy, abychom je mohli vyčerpat) v Bruselu 5 mld. Kč na programy pro vědu. To je krádež.  Druhou otázkou je, zda musí jít veřejné peníze na průmyslový výzkum do firem, které mají obrat ve stovkách milionů či v miliardách. Zda by náhodou neměly tyto firmy přispívat třeba nepřímo odpisy na aplikovaný výzkum ve veřejných výzkumných institucích a vysokých školách tak, jak je to ve vyspělých zemích.

Na stabilizaci nemocnic chybí 3 mld. Kč (i po návrhu na zvýšení plateb za státní pojištěnce). Na účtech malých pojišťoven, které jsou vnímány jako soukromé, ale spravují veřejné peníze, leží v této chvíli 14 mld. Kč. Dobře, nemluvme o krádeži. Ale tyto peníze lidé odvedli na zdravotní pojištění na zdravotní péči. Jak to, že tu péči za ně nedostali?

Do třetice další případ – registrační pokladny. Když jsme tento zákon poprvé přijali, mluvila jsem s prodavači z jednoho tržiště. Báli se, že přijdou o příjmy.